Jednička

Šůlal sem večér ze psem kolem pšenice,kam chodili divočáci,že si tam nekde lapnu na řit a dočkám si ně.Vidim pohyb v obilí a vidím slecha.Jedna srna.Za chvílu tam napočítám štyry srny.Pomálu postupuju dál a hledám si fléček na sednutí.V tom,za teréní vlnů vidím pohyb.Dívu sa dalekohledem a vidím jedničku srnca,jak přecházá přes lehnuté obilé.Stíhám přečíst enom dvě špice,každá jinak vysoká.Věk sem odhadl na dva roky.Vlézl mně do obilá a viděl sem enom hlavu a za chvílu vůbec nic.Ztratil sa.Zrázu vidím,jak sa v obilí hýbe bodlák.Zaměřím tam svoju pozornost.Je to tá jednička a ščehle sa.Zdá sa mě,že má eště výsadu dozadu,ale pravím si,že je to asi zlomený bodlák.Vidím kůsek krku.To už ide Zetgéčko z ramena do pirštoku,kříž sa usazuje na krku a padá rana.Srnec sa láme v ohni.Pes sa na mňa podívá zvídavým pohledem.Zapalím si retku a přemítám si všecko.Pomalu idu k srncovi.Když sem k němu došel,čekalo mňa milé překvapení.Z každé špice eště výsada do zadu.Dal sem poslední hryz a sobě zálomek a poslal tomu našému svatému Hubertovi děkovnů modlidbičku!Srnec starý dva roky,váha 11 kg.Lovu Zdar chlapi!