popis: Letos se nemůžeme u řepek s černou potkat. Jendu napadlo převézt sedačku k silnici, u níž je plodinové trojmezí. Na jedné straně silnice řepka sousedí s kukuřicí a za silnicí pšenice. Pšenice je očividně černou navštěvována....Letos se nemůžeme u řepek s černou potkat. Jendu napadlo převézt sedačku k silnici, u níž je plodinové trojmezí. Na jedné straně silnice řepka sousedí s kukuřicí a za silnicí pšenice. Pšenice je očividně černou navštěvována. Odpoledne usadíme sedačku, Honza na okraj kukuřice hodí pár zrn kukuřice se slovy „Sem to prase přijde“. Pak kujeme plány na večerní čekanou. Honza mi nabízí, abych šel na tuto sedačku, a on si sedne na druhou o asi 400 metrů níž, také k silnici. Doma večer se loučím s holčičkama. Kačenka mi věští „Dneska plase píde“ a Terý přeje Lovu zdar, tak to dneska musí klapnout. Zasedám na posídek a za necelou čtvrthodinu vyjde k rozházené kukuřici kočka. Černá. Chci kočku vyfotit mobilem a poslat jí Honzovi, že černá už je na vnadišti. Nad kukuřicí letí malý ptáček, kterého kočka v letu chytá a mizí s ním v řepce. Pak dvakrát vytahuje z řepky na silnici srna. Dvakrát ve mně tuhne krev, když uslyším auto. Já snad uvidím v přímém přenosu sražení srnčího autem. Srna je však opatrná a vždy, když uslyší hlas motoru, tak vyklidí pozice. Pak zatáhne do řepky a je klid. To pomyslné ticho naruší šustění řepky a čvachtnutí vody. Ha něco se tu děje a vypadá to na samotný kus. Šustění utichá, aby po chvilce za šustění vytáhla k zrnům kukuřice srna. Kulobrok držím v ruce a za srnou to stále šustí. To jistě nějaký neohrabaný srnec se nemůže dostat ze spleti řepkových stonků, aby následoval svojí družku. Pravda je jiná a do kukuřice ve stopě srny s ryjem vysoko zdviženým vytahuje kus černé. Je to kňourek tak 60 kg. Ideální na naše plánované uzení. Kňourek opět couvá do řepky, ale to už najíždí černý bod na jeho krk a já odmačkávám spoušť. Po ráně se kňourek láme a silně odkazuje. Pro jistotu k němu hned jdu, ale je to zbytečné, jeho dušičika už odlétá do nebeských houštin. Honza píše zprávu, jestli leží a následně, že by chtěl u teplého kusu potrénovat svou kopovku Ňafinu. Teď mám čas i na to povinné cigáro. Ňafina si „zablbne“ na kusu a už s Jendou stojíme s holýma hlava nad uloveným kňourkem. Jenda mi přeje lovu zdar, předává úlomek a já mu děkuji za opětovné poskytnutí tipu, kam vyrazit. Pak už jen červená práce, odebírání vzorků a barvy. Doma pak tradičně dva kalíšky na úspěšný lov a dědovo lehké nebe a alou do peří. zobraziť celý popis