popis: Dá se říci, že při každém sčítání se někomu z kolegů podaří ulovit, nebo alespoň vidět lišku. Jeden rok, kdy bylo sčítání stanovené dost brzy a teploměr i přes den nestoupla nad -10 stupňů, jsme stříleli na lišku tři. L...Dá se říci, že při každém sčítání se někomu z kolegů podaří ulovit, nebo alespoň vidět lišku. Jeden rok, kdy bylo sčítání stanovené dost brzy a teploměr i přes den nestoupla nad -10 stupňů, jsme stříleli na lišku tři. Letos jsem chlapi rozdělil na posedy a s Larou vyrazil na louky „k prasečáku“. Na louce už bral pašu srnec a my ho svým příchodem vyplašili. Tak mám půl hodiny čas, než se to zde uklidní. Lara si chrupká pod sedačkou a já si užívám nastávající večer. Z rozjímání mě vytrhnou lidské hlasy a dusot. „Dobrý den. Můžeme projet, nebo máte hon? Abyste nás nezastřelili.“ To tři koňačky vyrazily na podvečerní jízdu a hned kousek okolo mého posedu. Uklidňuji je, že pom nich jistě střílet nebudu a ať projedou. Sakra kdyby bylo aspoň na co koukat!! Tak mám zase půl hodiny klid. Srnčí pomalu vytahuje a já zjišťuji jejich stav. Srna přivádí pod posed dva slušně založené srnečky. V dálce se pase starší kmet a z hrany lesa vybíhá mladík, který asi žije v domnění, že bude šéfovat zdejšímu okrsku. Srnčího je zde jako máku, tak je na co koukat. Během pozorování mě zaujme pohyb u lesa za větvemi okrajových dubů a osik. Dalekohledem zjišťuji, že to kmotra vyrazila na lov myší. Obezřetně vytahuje ve vzdálenosti asi sta metrů na louku. To už sedí kulobrok v pleci a jen čekám na ten správný okamžik. Bod za lopatku a bááác. Rána je to pořádná. Liška obíhá malý kruh a zalehá. Po chvilce mi vrní v kapse mobil. Míra, který ode mne sedí necelý kilometr, se ptá, na co jsem mohl střílet. Říkám, že na lišku, ale že tam budu muset dojít a dostřelit, že stále zvedá hlavu. Beru Laru k noze a pomalu se blížíme k nástřelu. Zde leží už zhaslý lišák. Po příjezdu na místo srazu se chlapi usmívají, že hospodář už byl zase vydra a lovil. Hold štěstí občas sedne i na ……. mne. zobraziť celý popis