Z posledního úplňku

Počasí slibovalo pěkný večer. Obloha byla vymetená, měsíček již nad obzorem a tak jsem po každovečerních rodinných povinnostech spojených s „údržbou“ dětiček vyrazil na čekanou na druhý konec honitby. Zasedl jsem na posídek k úzké loučce, přes kterou vede vysoké napětí z Temelína. Pod elektrovodem v travách a trnkách svého času krmili kolegové. Před týdnem jsem tady na louce ulovil lončačku a tak dneska by se mohlo opět splést nějaké prásko. V lese ticho jak v hrobě jen občas myši se zavrtají do suchého listí. Po desáté začne foukat vítr. Ale jak!! Mám dojem, že na posedu sedím jen v trenkách. Nenašel jsem zdraví na hnoji, tak vyklizuji pozice. Cestou k autu ještě pěkně zmoknu. No nic, vezmu to přes Hůrku a kouknu na pole po kukuřici. Je to kousek od Jendovo domu a sem tam se tady černá ukáže. Na poli není vidět ani srnčí. Kouknu na druhou stranu silnice na řepku a už vidím, jak rudl černé svižně postupuje podél silnice ke mně. Tak rychle do auta pro flintu, nabít a jdu jim podél hloučku stromů u silnice vstříc. V tlupě zjišťuji dva slabší kusy. Jeden z nich vedu v puškohledu. Zvěř se totiž rychtuje na přechod na kukuřičné pole. Po ráně všechny kusy prchají jedním směrem. Co to je??? Koukám za nimi dalekohledem a zjišťuji, že jeden kus zaostává. Po chvilce mizí za horizontem. No paráda. Tam musím pro holky a bůh ví, do kdy a kde tohle budeme hledat. Na místě beru na šňůru Kety a Laru nechávám na volno (zřejmě potřebuje trochu volnosti). Kus solidně barví a holky drží stopu. By člověk nevěřil, jakou má ta černá krysička na konci stopovačky sílu. Po nějakých 300 metrech náhodně zvednu oči od stopy a ….. tenhle flek tam nebyl a skruž tady taky nikdá nebyla. Holky na povel ulehají. Já zapínám bod, a jak se prase otočí na široko, padá rána. Holky obě vyráží a odkazujícího lončáka ještě hlásí a cupují. Po dobře vykonané práci obě vypadají, jak kdyby půl dne norovaly. Tak rychle pro Vitaru, doma vyvrhnout, ošetřit zvěřinu, omýt holky, panáka na lovu zdar a v půl druhé lehám do peří. To bude ráno vstávání do práce. Druhý den píšu Jendovi, že jsem toho lončáka musel střelit, jinak by mu vlezl až do ložnice. Odpověď zní „ Do mého rajonu nemáš povolenku, ale Lovu zdar.“ Jenda je holt dobrá duše.