popis: Na sobotu jsme byli pozváni na naháňku k sousedům. Jitka šla s Kety do leče a já na štont. První leč jsem stál u hranic s naší honitbou. Z leče, kus ode mne, vyhoupl lončák a já ho dvěma ranami vyprovodil do naší honitby. Za něj...Na sobotu jsme byli pozváni na naháňku k sousedům. Jitka šla s Kety do leče a já na štont. První leč jsem stál u hranic s naší honitbou. Z leče, kus ode mne, vyhoupl lončák a já ho dvěma ranami vyprovodil do naší honitby. Za nějakou dobu padají od souseda dvě slugové rány a já vidím, jak před jeho štontem peláší liška. Pak následně mění směr na mě naostro. Jen tak tak se s ní srovnávám a na nějakých 25 metrů mačkám spoušť. Po ráně se liška točí a snaží se vykousat místo, kde jí kule způsobila velkou bolest. Prakticky vyvržená se stále se točí, párkrát odskočí a já už z důvodu bezpečnosti nemohu střílet. Následně ji druhý soused urputně třemi ranami dostřeluje. Leč končí a já se jdu podívat po stopě lončáka. Ten slabě barví, tak za ním dál nejdu. Na svačinu přicházím mezi posledními a vidím, že soused má již za kloboukem úlomek. No, v kurzu na tradice zřejmě chyběl a neviděl, v jakém stavu k němu liška doběhla. No zřejmě chce být za své střelecké umění opěvován, tak mu nechci brát iluze. Jen ať si tu lišku zaplatí. Na druhý štont procházíme hlubokým údolím a bývalý kolega od lesů nás staví podél potoka. Mne staví jako třetího od konce. Úkoly zní jasně.“ Střílet můžeš s ohledem na honce do leče, samořejmě z leče a co ti budu povídat, vždyť to znáš. Hlídej si ten bordel před tebou, tudy ráda prasata táhnou. Lovu zdar.“ Za chvilku už trubači ze třech stran leče hlásí začátek honu. Psi hned začnou hlásit a soused střílí tupl. Já vidím v dálce na horizontu kus černé. V leči to jen vře a rány padají i na předstupu. Já zaslechnu zalámání ve vyšším lese a už vidím, jak se silnější kus dere tím „bordelem“ To bachna vede svá čtyři seleta do bezpečí. Zastavují v jedné mezeře a bod dalekohledu sedí na druhém seleti. Pod ráně kus odkazuje, ostatní přes něj odbíhají z kopce a bez šance k dalšímu výstřelu mizí v trnkách asi 20 metrů ode mne. Od sousedů rána nepadá, kam asi bachna rudl odvedla? V trnkách to snad za minutu zapraská a rudl vybíhá mezi odrostky buku. První nečekaně vybíhá sele, které po ráně ihned padá a bachna se zbylými dvěmi selaty se snaží dostat před potok. Jakmile vbíhají za potokem na veksl deděčkovská kulovnice „štěká“ tu leč již potřetí. Po ráně sele značí padnutím, ale náhle mizí za terénní vlnou. Bachna za veliké nelibosti, kterou prokazuje funěním a vrčením odbíhá lesem už jen s jedním seletem. Mám tedy nejspíš tři kusy. To bude mít Jituš radost. Pak zahlídnu už jen kňoura, jak unikám do skrytu lesa na druhé straně údolí. Po skončení leče se jdu podívat po posledním seleti, ale nikde ho nenacházím. Pak přichází kamarád a nabízí pomoc s ošetřením úlovků. Každý vyvrhujeme jedno sele. Já mu s druhým pomáhám, protože je to jeho druhý vyvrhovaný kus v životě. Prosím ho o památeční foto a jdeme se ještě jednou podívat na třetí nástřel. Sele nacházíme 25 metrů od nástřelu proti proudu potoka, schované za hromadou klestu. Tak nás Kamil fotí podruhé a já následně kus vyvrhuji. Přemisťujeme se k autům, kde na mě čeká kolega Míra s tím, že se podíváme po praseti z rána. Jitka mě vítá slovy, „Cos tam taťko zase vyváděl?“ „Lovu zdar.“ Ranní lončák barví hodně slabě, tak jde o škrábnutí na běhu. Na podvečerním výřadu za osvětlení ohňů jsou dvě lišky a deset kusů černé zvěře. Borlice a následně zpěv trubačů zní podvečerem. Hospodář předává úspěšným lovcům úlomkem. „Králem dnešního lovu se stává pan Král.“ Jak vždy slyším na společných lovech „My nikam chodit nemusíme, (K) krále už máme.“ Po výřadu se v místní klubovně řádně nadlábneme, podiskutujeme o věcech všedních i nevšedních a přemisťujeme se domů, abychom s přáteli oslavili Jitky úspěšné složení zkoušek z myslivosti. zobraziť celý popis