Sele ulovené pod barákem

Včera kolem sedmé se nad Temelínem udělala tmavá čára, což svědčilo o tom, že se trhá oblačnost a srpeček měsíce by se mohl stát osudným nějakému prasátku. Doma uspáváme holky a já se jdu oblíkat. Jitka namítá, že si bere flintu a na posed půjde ona. Inkoust na osvědčení o zkoušce ještě nezaschnul a už by se drala na posed. V půl osmé zasedám na kazatelnu a dvě hodiny mi dělá společnost jen srnčí. Není jisté, jestli černou v puškohledu uvidím. Tak tu dnes budu jen na poslechy. Ve třičtvrtě na deset to hodlám zabalit. Měsíček postoupil níž k obzoru a opět se zatáhlo. Nedávno jsem si pořídil novou baterku, tak s ní zkouším posvítit na krmeliště, jestli uvidím známky návštěvy černé ještě před mým příchodem na posed. Zjišťuji jen, že by se za pomoci této svítilny nechalo na krmelišti lovit. Jenže na tohle já nemám „pajšl“. Baterka zhasíná a po chvilce ve strouze něco šustí. Tak jsem si teď něco excelentně vyplašil. Netrvá to pět minut a puškohled prozrazuje, že na řepku vytahuje kus černé. Je sám, malý a otáčí se, aby šel ke krmelišti. Tam nedojde, protože naučený trojhmat zapnout bod, odjistit a napínák je dílem vteřiny. Oslněn výstřelem nic nevidím. Dalekohledem zjišťuji černou hroudu přesně v místě nástřelu. Tak Lara bude bez práce. Na nástřelu leží sele, kňourek. Jen mi není jasné, proč přišlo samo. Zranění žádné, tak ho zřejmě bachna „vypakovala“ z rudlu, aby neměl chutě na své setry. Sele táhnu až do stodoly, kde vykonávám červenou práci a odebírám vzorky na svalovce a mor prasat. Pak už jen štamprlíka třešňovice na lovu zdar a šup do peří. Kolik zážitků asi přinese tento úplněk, když jsem ho tak pěkně začal?