Ráno v Beskydech

Vycházející slunce nesměle olizovalo hraniční hřeben Beskyd. Do chladného srpnového jitra zaduněla rána. Vyděšení kosi vzlétli v okraji paseky. Srnec, který se na okamžik zastavil v říjném reji vyskočil do výše a klusem zmizel v okraji smrkové mlaziny. Čiplenka, která srnce svedla odskočila sama. Fenka barváře vzrušeně kmitajíc prutem zalehla do řemene. Sotva jsem jí stačil. Po padesáti metrech v mlazině řemen náhle povolil. Dosled i lov skončil. Jiskrný radostný pohled psa hovoří za vše. Vzácné chvíle po lovu navždy vryté do zelené dušičky a i trochu smutku. Odešel přece živý tvor. Děkuji Huberte i Diano, děkuji Vám Beskydy. Lovu Dík!