popis: Ve středu jsem z posedu zahlídnul Jendu, jak slídí za divočákem, který se motal v kolejích řepky. Ten se ale ztratil, tak se Jenda vrátil na sedačku. Na samou tmu mu z řepky vytáhnul on, „dalmatin“ Jenže Jenda z mladické nerozváž...Ve středu jsem z posedu zahlídnul Jendu, jak slídí za divočákem, který se motal v kolejích řepky. Ten se ale ztratil, tak se Jenda vrátil na sedačku. Na samou tmu mu z řepky vytáhnul on, „dalmatin“ Jenže Jenda z mladické nerozvážnosti neměl patron v komoře, tak po odmáčknutí spouště byl dalmatin fuč. Pak začala Jendovi „šňůra“ pracovních dní kdy brzy ráno vstává do práce. Jeníku musíš ho dojít střelit ty. Je tak akorát na šunky a takový potřebuju (páč do toho s Verunkou 18.9. praští ) . Není problém! Večer zasednu ke sloupu, prase vyjde, střelím ho, a je o maso na veselku postaráno, Nenííí problém. Večer jsem, dle plánu, zasedl do louky ke sloupu. Na 60 metrů přede mnou stoka, za ní lán řepky, tak 150 metrů po stoce začíná rákos rybníka, na opačné straně louky je lán pšenice. Po chvíli mi prostor louky a kukuřice za zády prohnal kříženec zřejmě rotvajlera z blízké vesnice. Majitel, když rozdávali rozum, někde zaspal, nebo co. I tak ho musím navštívit a naznačit mu, že ten pes to nedělá dobře s tím utíkáním. V devět to v rybníce, resp. jeho rákosí silně zašustí a za půl hodinky ze stoky to samé. To tmavé u stoky předtím nebylo!! To už ze stoky jistí kus černé. Dalmatinsky nevypadá, popobíhá po louce, já ho puškohledem naháním, ale kohoutek nemačkám. Je to tak 150 metrů, já si netroufnu odhadnout jeho velikost. Jediné co vím jistě, že je to kňourek. Druhý den oznamuji Jendovi, že dalmatin nedorazil, ale že jsem prase po dlouhé době viděl. Jendo, musíme tam něco střelit, ať toho nebo toho. Večer sedni zase ke sloupu, já sednu na papamobil a uvidíme, komu se zadaří. Doma mám výmluvu pro Jitku, že bez mého přičinění, se asi Bromíci nevezmou, musím tedy na lov. Mamka kýve, že je to jasný, jen se u toho divně usmívá, což nevím, co znamenalo. Večerní představení u sloupu je skoro stejné jako předchozí večer, jen s tím rozdílem, že se mi zde ukázalo víc kusů srnčího a nedorazil ten vořech. Jedna ze srn náhle odskakuje do řepky. Pak to na kraji řepky šustí. To je ta srna si říkám. Jenže srna, když vyjde z řepky má štětiny, pírko, ryj a netypickou srnčí barvu. To už zakládám kulobrok do trojnožky, zapínám bod na plný grády, vždyť je ještě světlo a vedu prase v puškohledu. Ne dlouho, protože po chvíli ho pohltila stoka. To jde na ten samý veksl jako včera. Jsem rozhodnut střílet i na těch 140-150 metrů. Jsem si jitý, jen musím kus řádně přečíst. Opět to zašustí ve stoce a tam co předchozí den vychází kus. Váha do 60 kg, střapec vidím, prase stojí a jistí pěkně naširoko. To je má šance. Hlavně nesmí odběhnout do řepky. Kdo by ho tam naháněl. Rudý bod posunuji na krk a odmačkávám kuli. Po ráně se kus láme v ohni a prudce odkazuje běhy. Do komory vkládám posledního Vulkána a pro jistotu kus ještě jistím. Po chvilce píšu SMS Jendovi „Já jdu kouřit a ty pojeď.“ Pomalu jdu ke mému úlovku a krokuji vzdálenost. Končím na 141. Kus ještě z posledních sil odkazuje. Jenda mi za chvíli předává úlomek, přeje Lovu zdar a já mu děkuji za poskytnutí lukrativního místa k lovu. Plácáme se po ramenou, jako bychom osvobodili Leningrad. U Honzy lončáka věšíme a já mažu domu, spláchnout prach a dát si jednoho štamprlíka na lovu zdar. zobraziť celý popis