Liška z pod Dolejšky

Po práci jsem se vydal obeznat místo, kde jsem dva dny před tím ulovil divočáka. U zásobníku na krmivo jsem se potkal a chvíli podiskutoval s kolegou, který vykonával kdysi funkci mysliveckého hospodáře a jeho manželkou. Byli ještě dopřát nějaké ty pochutiny srnčímu. Pak jsem se jen tak prošel po cestě vedoucí z lesa mezi poli a zjistil, že tato místa stále černá navštěvuje, Ikdyž možná jiný rudl. Ze zbytků sněhu se stopy hůř četly. Tak plán na večer je jasný. Odpoledne mi volá Honza, že si půjde sednout o kus dál. Večer po krmení psů se oblíkám a Terý už špulí pusu na rozloučenou a s přáním lovu zdar se loučíme. Po sedmé zasedám na starý posed, balím se do deky a černá a lišky můžou začít chodit klidně ve dvojřadu. Jako první vystupuje na scénu můj „starý známý“ zajíc Bedřich. Ostatně u nás je každej zajíc Bedřich a ještě u nás žije jeden a to je prý jeho žena. Po chvíli vytahuje po cestě z lesa srneček a míří k boudě s krmením. Před půl devátou slyším na cestě v lese nějaké kroky. Ani se nehýbu a v tom slyším šustění v dubo lipové mlazině za mými zády. Kam koukat teď? Doprava doleva? Už je to tady, lišky už se na mě řítí ze všech stran a možná mě sežerou. Realita je trošinku jiná. Z levé strany za listnaté mlaziny vytahuje liška a po kraji pole míří přímo k mému žebříku. Na flintu ani nesahám, protože vzdálenost je dost malá a všude hrobové ticho. Teď přijde na mojí stopu a bude v prrrr…… Liška přichází k mé stopě, krátce ji ověří a pomalu odbíhá do pole, to už jde kulobrok do ramene, bodem táhnu před hrudníkem lišky a odmačkávám brokovou ránu. Liška vyskakuje do vzduchu a směrem k mlazině, ale její poslední skok končí ještě na poli. Píšu Honzovi, že jsem střelil pro změnu lišku. Čekám dál, jestli se ještě neukážou joklíci, ale v lese je ticho. Docházím pro lišku, fenu a pomalu si to šinu k autu. Očividně je v sousedním revíru lišek stále dost. Tuto lišku jsem ulovil asi sto metrů od místa, kde jsme lišku fenu vynorovali minulou neděli. Cestou k domovu v dálkových světlech vidím u silnice blikat světýlka. To budou kočky z nedaleké samoty. Přijedu blíž a ony tam u stoky stojí dvě lišky. Snažím se rychle pro flintu, vylézt z auta a nabít brokovou hlaveň. Jenže v tu chvíli jsem člověk nemotorný. Střílím na lišku, která obíhá ode mne. V ohni nezůstává, tak se jdu podívat na nástřel. Tady je nějaká barva, která se po asi sto metrech ztrácí. Na tomhle zasněženém poli bych ví dalekohledem viděl. Druhý hned po práci jdu s Kety a Larou zkontrolovat stopu. Stopy jsou zaváté sněhem, ale sem tam je vidět nějaká barva. Kety stopu pěkně bere a jdeme po ní přibližně 500 metrů, kde se nám všechno ztrácí a Kety přestává jevit zájem. Zřejmě lišce některý brok přestřelil běh. Potvrdilo se pořekadlo, že na lišku lépe stříle brokem, když stojí na blat, než naostro.