Jednorožec Bánovský

Dnes ráno sem sa obudíl a nevěděl kam mám jít lapnůt.Nakonec sem sa rozhodl zajet po dlůhéj době na posed na Guryčových cestě.Je tam čerstvé strnisko.Když sem sa blížil k posedu,tož mně odskočili dva kusy srnčího,bylo kolem půl čtvrtéj.Dívu sa pod sebe na strnisko a asi třista metrů pode mňů vidím černé fleky.Divočáci sů tam,možná sa ke mně vytočíja,tajně důfám.Ale v tom sem sa přepočítal.Byli tam tři bašky a kolem 25 selat.Pak mně vylézl mladý srnec a dva kusy holé.Kolem páté slézám z posedu a rozhoduju sa šůlat.Došel sem do járku kde z druhé strany ještě stójí obilé.Přecházám přes járek a hned za ním mně do obilá odskakuje za stálého békaňá srnec.Podívám sa na něho přes dalekohled a vidím jen jednu špicu.Idu po něm,pravím si.Tož sem začal postupovat za srncem.Došel sem do kolaje a srnec odskakuje do další.A tak sa to opakuje tak třista metrů.Přede mňů je průsek tak sto metrů široký a srnec už je na něm a odbíhá.Stójím v obilí a zvedám flintu.Srnec sa mně zastavíl tak na stotřicet metrů a já ho dávám do kříža.Střílám z volnéj ruky,slyším jak sviští kulka nad strniskem a pak náraz.Srnec značí komoru a po pěti skokoch sa skácal k zemi a začal odkazovat.Pomalu idu k srncovi,cicůrky potu mně tečů po zádoch,ale su šťastný.Došel sem k němu,dal mu poslední hryz,sobě zálomek a sv.Hubertovi poslal děkovnů modlidbu.Dívám sa na něho.Je to dvůletý srnec,špica dlůhá 18 cm a druhá pučnica enom hrbolek pod kožů!Při vyvrhnutí zjišťuju přestřelenů komoru a doma po zvážení 8,2kg.Lovu Zdar!