popis: V pondělí tradičně zbitý jak pes jsem dorazil domů ze zaměstnání, dal si kávu a při tom musel bublifukovat pro starší dcerku a zabavit mladší dcerku, aby byl na dvoře chvíli klid. Pod vesnicí dosekávali jetel. Bůh ví, kolik srnč...V pondělí tradičně zbitý jak pes jsem dorazil domů ze zaměstnání, dal si kávu a při tom musel bublifukovat pro starší dcerku a zabavit mladší dcerku, aby byl na dvoře chvíli klid. Pod vesnicí dosekávali jetel. Bůh ví, kolik srnčat skončilo v zubech nemilosrdné řezačky. Agronom mi sečení nahlásil ráno, což bylo asi i zbytečné. Když večer doma všechno malé spalo, vyrazil jsem s výmarem jen tak v kraťasech a s dalekohledem na polní cestu trénovat šoulačku. Jaké bylo milé překvapení, když první co jsem zahlédl na poli, byla srna se srnčetem. Tak to malinké uniklo zubům řezačky. U lesa monitoruji další srnu a v poli pak dva kusy. Jeden z nich snad i něco na té hlavě má. Odkládám psa a jak had se plížím maskován trsy trávy rostoucí podél cesty. Opravdu to je bulkař. Tak rychle domů. Cvičení končí, začíná lov. Převléci, kulobrok, trojnožku, nějaký patron do kapsy. Jitka kouká, co dělám doma tak brzo a co šílím. „Mamko, jdu na srnce, stojí pod barákem“ Pak už si to šinu opět polňačkou a hledám toho „mého“ srnce. Ale ale. Na poli u lesa stojí samotná srna a jeden kus asi 300 metrů daleko. Bulkař se srnou tedy buď zatáhnul do lesa, nebo blíž k Dolejšce. Teď babo raď. Pošoulám blíž k druhému vzdálenému kusu. Po chvilce zjišťuji, že z poza kopce se vytahuje kus srnčího. No jo, je to on. Zaklekávám a čtu srnce. Ten táhne poměrně svižně na ostro přímo proti mně. Musím se schovat aspoň za trs trávy. Poloha nekrytě ležícího střelce mi zaručuje alespoň lehké maskování. Srnec se pomalu stáčí k Horejšce. To už klečím a srnce vedu v puškohledu. V tom monitoruji napravo další kus. Odkud se ten tady vyloupnul, to netuším. Jedno je jisté a to, že odskakuje a tím znervózňuje i bulkaře, o mé osobě ani nemluvím. Tak zase kříž na komoru, ale to už o mě bulkař ví. Měním umístění zásahu na krk, na komoru, na krk na komoru pořád dokola, jak se srnec natáčí naostro a na blat. Když už sedí kříž za plecí v puškohledu mi zasvítí červená střecha domu z Dolejšky. Tam pustit kuli by byl hazard. Srnec našlapuje, zvedá běhy vysoko a snaží se zjistit, co to za hromadu zeleného se tam plácá na cestě. To už mám kříž na komoře a odmačkávám. Srnec bez většího značení odbíhá, já za ním čumím jak vejr a nechápu, co se děje. Po stech metrech přisedá, jako by chtěl vykonat potřebu. To snad ne!!!! Ještě ujde pár kroků a padá do posečeného jetele. Zapaluji povinnou cigaretu a pozoruji, jak jde srna od lesa zjistit, co se stalo s tím srncem. Pak už přistupuji k srnci, do svíráku vkládám poslední jetelový hryz a sobě pár snítek za klobouk. Srnce vyvrhuji až doma a zjišťuji, že šlo o průstřel žeber, nižší komora s poškozením plic. Na osmu ale podivné ne-značení a délka odskoku po ráně. Po „červené“ práci spláchnu prach v krku a ve špajzu si dám jeden kalíšk na úspěšný lov a dědovo lehké nebe. Toto je po dvou letech první mnou ulovený bulkař. zobraziť celý popis