popis: Kamarád Jirka z kazatelny, která by mohla sloužit k dovolenkovému pobytu menší rodiny, jeden večer minul hned dvě lišky. Z „mladické“ nerozvážnosti neodhadl vzdálenost ke hraně kukuřice, která ze dvou stran lemuje rozsáhlou obdé...Kamarád Jirka z kazatelny, která by mohla sloužit k dovolenkovému pobytu menší rodiny, jeden večer minul hned dvě lišky. Z „mladické“ nerozvážnosti neodhadl vzdálenost ke hraně kukuřice, která ze dvou stran lemuje rozsáhlou obdélníkovou louku. Kazatelna stojí v rohu této louky a na odvrácené straně byl tou dobou vzrostlý jetel. V této lokalitě se pohyboval bulkař, o kterém jsem věděl já i Jirka. Já měl tu výhodu, že jsem měl „plnou“ povolenku a Jirka jako náš začínající kolega jen povolenku na škodnou a drobnou zvěř. Další večer jsme vyrazili na tuto „chatu“ ještě společně s Jirkovo manželkou Editou. Místa k pohodlnému sezení jsme měli dost. Jirka mě vzal sebou prý z důvodu, že se mi před tím povedly dvě úspěšné rány na lišku kolem 200 metrů. Ale tak proč ne, proč se neztrapnit před očima kamaráda a ještě jeho ženušky. Během krátkých a tichých diskuzí jsme pozorovali srnčí, které k večeru vytahovalo na louku a očima tahali z kukuřice lišky a divočáky. Za šera vytáhnul na mé straně do jetele kus srnčího. Po obeznání dalekohledy oba konstatujeme, že jde o nám známého bulkaře. Jirka podpichuje „Tak střílej“ Beru tedy kulobrok, ustaluji silný kříž za plecí a odmačkávám spoušť. Srnec se složil do jetele. Na vzdálenost asi 70 metrů by bylo břídilství srnec minout. Dáváme jednu kouřovou a vcelku rádi utíkáme z dosahu štípajících komárů. Máme trošku problém najít srnce ve vysokém jeteli. A už u něj stojíme. Smekáme klobouky, Jirka i Edi mi gratulují a přebírám úlomek. Teď jen donést srnce k hrázi rybníka dojít pro Jirkovo „Samíka“. Prostě rutina. Jenže ta zatracená stoka. Ta se táhne kousek od paty kazatelny do kaskády třech rybníků. Je to takový malý potůček, ale asi metr hluboká strouha se strmými břehy. My s Jirkou ladně jak laňky zdoláváme příkop a nabízíme Edi ruku, aby měla jednoduší zdolání toho taxisu. Ta pomoc odmítá, vstupuje do místa většího zamokření toho potůčku a v tu ránu je v bahně skoro po pás. Nebohého srnce pouštíme z rukou a Edi, která kleje jak čert, taháme z toho ne zrovna voňavého bahniska. Do té doby jsme měli plno řečí o tom, jak se nám ten večer skvěle povedl. Edi bublá jak špatně táhnoucí lokomotiva, já mlčím a Jirka se snaží různými vtípky vylepšit situaci. Tím pod tu „lokomotivu“ spíš přiložil. Snad ještě hroší je to, že v „Samíkovi“ je místo jen pro dva a Edi jakožto ne zrovna čistá musí dozadu „na psa“. Jirka mne zaváží domů a jen tak zlehka a nenápadně se ho ptám, jestli si dá pivo. Edi má ale uši jak mazaná kmotra a rezolutně za Jirku pivo odmítá. Od té doby jsme společně takto ve třech na posedu nebyli, máme totiž málo tak velkých kazatelen. zobraziť celý popis