Páteční lončák

V pátek jsem se doma navčer rozhodl nadhodit, že bych šel ven. Jitka jen protočila panenky, což znamená, že pochybuje o mé hlavě. Ale neprotestuje. Vyrazil jsme tedy na posed k prasečáku. Tudy by měla přecházet černá, táhnoucí na pole po kukuřici. Mám zde nějaký dluh.A mohla by přijít i kmotra. Člověk míní příroda mění. Za dvě hodiny, zmrzlý jak sobolí trus a řádně vyfoukaný lezu z posdíku. Přišli jen dva matesové a tři kusy srnčího. Cestou po státovce monitoruji na horizontu nějaké koule, ha vepřové. Parkuji auto na vjezdu na pole, beru kulobrok, trojnožku a hurá za nima. Přes horizont je stále nevidím a tak opatrně postupuji.A už vidím uprostřed pole asi 17 prasat. Pomalu k nim postupuji.Pět kusů se odděluje a táhne pomalu k silnici. Těm věnuji svou pozornost. Ostatní kusy svižně postupují za mě, ale na horizont nevystřelím a ještě je to proti vsi. Jenže!!! Tím směrem fouká vítr. Bachna párkrát frkne a rudl už valí zpátky a někam dál do pole. Teď strne "mých" pět kousků a bude to v čudu. Ti ale vesele dál vyrývají kukuřici. Ještě popojdu kousek, pro jistotu zalehávám, ustaluji bod na jednom ze čtyř stejných kusů a odpaluji kuli. Po ráně jen kviknutí a odkazování na místě. Vulkán vykonal dobře svůj úkol.Kňourek 42 kg, střelen přes plece těsně pod páteří. Pak už jen červená práce. Rychle domů a jednoho na Lovu zdar. Včera jsem si dal také (ne)jednoho ...ale to k včerejšímu narození a na zdraví mé druhé dcerky Kačenky.