popis: V úterý navečer mi volá Honza s tradiční otázkou“Jdem na ně?“. Všechno mu odkývu náležitě viditelně a hlasitě, aby to slyšela i Jíťa. Shodujeme se na místě mé čekané, na rohu Kněžského lesíka. Před půl osmou vykoupu T...V úterý navečer mi volá Honza s tradiční otázkou“Jdem na ně?“. Všechno mu odkývu náležitě viditelně a hlasitě, aby to slyšela i Jíťa. Shodujeme se na místě mé čekané, na rohu Kněžského lesíka. Před půl osmou vykoupu Terezku, rychlé rozloučení a za několik minut sedím na posedu. Nikde ani živáčka. Tak v klidu rozjímám občas rušen motory aut z nedaleké silnice na Veselí. Na tomhle poli jsem pokřtil „Cajsku“ puškohled, který mám už zase na celopažbě po dědovi a dneska po dlouhé době sebou.Na tenhle posed jsem vzal Ondru, když u nás byl jednou v létě na návštěvě. Sem za mnou v létě na posed na dosah ruky vylezla skalačka, pak jsem střelil na nízké kukuřici lončáka a odnesl to angínou. Z rozjímání mě vyruší volání dvou lišáků hledajících nějakou fešnou lišku. Beru k očím dalekohled a na poli monitoruji velké černé hýbající se.... divočák. To bude můj starý známý. „Pásl“ jsem tady toho kňourka už třikrát a jen „sušil“ míření. Na pšenici zaseté po kukuřici si dlabe tak hodinu. Kolem desáté je zase klid. Šijou se mnou všichni čerti. Joklíci musí být na jiném poli. Dalekohled mi přiblížil siluetu lišky. Je to ale hodně daleko a zjevně je hluchá jak poleno, když nereaguje na mé vábení. Balím sakypaky a cestou domů ještě juknu na pole za silnicí vedle vesnice. Na poli u silnice nic, otočím se směrem přes silnici na louku a na mezi zahlídnu tmavý flek. Zase samotný prásko. No popojedu blíž do vsi a půjdu si ho prohlídnout. Auto odstavuji u kamarádky před domem a pevně doufám, že už spí a nezavolá na mě chlupatý, že jdu krást. Po louce jdu jak slon v porcelánu a mezi keři na mezi nic nevidím. Půjdu zpátky a pak po poli. Ale copak!!! Tady jsou. Na poli blíž ke státovce vidím deset fleků. Tak po špičkách za nimi (ty drahý boty proklínám, strašně vržou). Sem, tam mi něco křupne pod nohou, ale černá je zabraná do hledání kukuřice. Ve vsi se rozštěkají psi a bachna začne vrčet a funět. Jen klid, jen klid! Jdu pomalu dál a nejblíž je mi snad největší kus z rudlu, bokem od něj pak čtyři malé kusy. Za nima musím. Ta almara mě k nim ale asi nepustí. Vytušila, co by se mi líbilo a odbíhá blíž ke státovce k rudlu. Vpravo mi zůstává osamocený menší kus. Tak ještě pár kroků, trojnožku, napínák, srovnat silné téčko na komoře (nějak jsem si odvyknul) se mi daří díky pohybu selete až napotřetí. Po ráně žádná bouřlivá reakce, nic neslyším a zapomenu „repetit“. Beru dalekohled a už ho vidím, ale do pr...e kam běží??? Sele zavrávorá a padá. Sele rychle nacházím. Pak jen zastavit u lesa pro úlomek a poslední hryz. Cestou přibržďuji u „bejkárny“. Tady je taky můj známý samotný kňourek. Doma pak červená práce, jedno orošený na spláchnutí prachu a doma štamprlik na lovu zdar. Sele, bachyňka do 20 kg střelena 7x57 Geco na cca 70 metrů průstřel dvou žeber na obou stranách. Od rudlu se držela zřejmě díky zranění nad zadním spárkem. Příčinu zjistím při stahování. zobraziť celý popis