Páteční dosled

Ve čtvrtek večer mi volal Honza a oznámil mi, že je „k.rvítko“, že asi netrefil prase. Prý hledal barvu a našel jen malou kapičku. Dohoda zní jasně, půjdeme ho hledat v pátek po práci. Druhý den mi volal kolega, že našel velké množství barvy přes svážnici o asi 150 metrů dál. Odpoledne beru Kety a Sisi a vyrážíme na dosled. Honza pobíhá blízko místa srazu s brokovnicí v ruce. Beru tedy i svou, protože je mi jasné, že má psa v noře. Pes mu po vyskočení z auta vzal čáru rovnou do nory. Chvíli čekáme, jestli pes něco vyžene. Pak Honza rozhoduje, že jdeme dohledávat prase. Beru Kety na řemen a vyrážíme po barvě. Honza vede Sisi na krátkém vodítku a konstatuje, že pěkně bere stopu. Po stopě, která je na zbytcích sněhu pěkně vidět, docházíme až do husté houštiny. Tady musím pustit Kety z řemene a Honza pouští i Sisi . V tom přibíhá Honzovo pes. Jen kdyby nám řekl, jak to pod zemí dopadlo. Po chvilce „študování“ stopy zjišťujeme, že prase udělalo krátkou vratistopu a jde z houští ven. To už vidím Sisi za potokem jak vystavuje směrem k malé skupince náletů smrku. Upozorňuji na to Honzu. Každý jdeme z jedné strany skupinky. Sisi krátce zahlásí a uskakuje. Bachyňka se řítí na Honzu, padá rána, prase i Honza. Vše proběhlo během pár snad tisícin vteřiny. Sisi bere bachyňku a přidávají se i malí psíci. Honza bez zranění vstává a pro jistotu bachyňku ještě dostřeluje. Kus ho povalil jen sílou setrvačnosti. Honza radostí a adrenalinem sotva popadá dech. Předávám mu úlomek, praseti poslední hryz. Jdeme pro jeho auto a jedeme pro úlovek. Až teď mi dochází, že jsem nechal psy ve svém autě a nemáme fotku s nimi, kteří měli na dosledu největší zásluhu. Večerní rána na měkko okraj břišní dutiny, neprostřeleno. Druhá rána těsně pod slechem a plast ze Slugu nacházíme až u bránice. S tímto zraněním ušel kus cca 300 metrů.