popis: Včera jsem vzal po práci vyprdět maďary a zkontrolovat podle stop na sněhu, co se děje u mne v úseku. S velkou slávou jsem zjistil, že na Hvížďalce žije jeden kohout a dva zajíci. Našel jsem samozřejmě stopy od lišek, od kuny a sta...Včera jsem vzal po práci vyprdět maďary a zkontrolovat podle stop na sněhu, co se děje u mne v úseku. S velkou slávou jsem zjistil, že na Hvížďalce žije jeden kohout a dva zajíci. Našel jsem samozřejmě stopy od lišek, od kuny a starší stopy od joklíků. Pak jsem obešel, v jiné části revíru, vypuštěný rybník s tím, že bych zde zasedl na lišku. Ty se letos rybníku moc nevěnují, ale na cestě za rybníkem jsem našel dva veksly od černé. Večer tedy zasednu asi na blízkou kazatelnu. Třeba přijde kmotra, nebo prásko. Sníh má roztát, tak je třeba využít poslední šance (vždyť koncem týdne už bude svítit měsíc) Večer mi volá Honza, jestli jdu sednout. To potvrzuji, ovšem jestli mne děvčata pustí. Doporučuje mi jeho místečko na lavičce na kraji lesa. „Hele tam běhá lišek. Prasata tam nechodí, ale lišku tam určo střelíš.“ Volba je jasná. Políbat doma všechny moje holky, kromě těch čtyřnohých, hup do posedového vaku, šup do auta a tradá k lesu. Venku pěkně fučí, ale na lavičce na kraji lesa, nad údolím v poli svažujícím se k lesu se dá vydržet. Je půl osmé, když se zazimuji a očekávám davy lišek hrnoucí se na pole. Po dvaceti minutách už jede po řepce čárka pod horizontem. Je to ale daleko a mé myškování na hubu očividně nesedlo jejím slechům.Proto mizí v lese. Po osmé vytahuje přímo z lesa z doliny další kmotra. Zdá se, že kulhá. Zapnout bod, napínák a už jí vedu v puškohledu. Pískám, ale přes vítr mne asi neslyším. Jak zastaví a je naširoko pohladím kohoutek. To byla ale prda. Po ráně liška vříská a mizí, prostě je v pr..... To jsem to pěkně posrál. No počkám tak půl hodinky, třeba ještě něco přijde a tahle onemocní, nebo zalehne. Po asi třičtvrtě hodině rozepínám vak a chystám se jít na nástřel. Dalekohledem kontroluji pole a od lesa si to šine další kmotra. Tu vidím dalekohledem, ale do puškohledu jí nemohu chytit i kvůli jejímu rychlému pohybu, ale hlavně vzdálenosti a díky tomu, že běží v místech, kde je sněhu poskromnu. Odchází tedy bez rány. „Má“ liška solidně barví a na několika místech se válela na sněhu. Zatahuje do lesa zrovna v místě nepřístupných trnek. No paráda v tom vaku se tady někde v lepším případě zmrzačím. Trnky obejdu a snažím se najít barvu z druhé strany. V tom zaslechnu šelest ve smrčkách. Flinta jde z ramene a baterkou projíždím místo, kde to šustilo. V kuželu baterky se blýsknou světla. Liška má snahu utéct, tak štverky ukončují její trápení. Lišák a s takovou ránou po osmě, to bych tedy nečekal. Člověk hold nikdy nebude moudrý. Cestou domů zapluje moje Vitara do hluboké zaváté koleje na poli. To abych to neměl ten večer tak jednoduché. Po chvilce trápení motoru a spojky auto vyhoupne z koleje a můžeme domů. Doma, navoněného od lišky, mě chtějí hlavně jezevčice skoro sežrat. Samozřejmě si dávám za korunu z flašky na lovu zdar a šup do peří. zobraziť celý popis