První je první

Po několika letech snažení se mi u kamaráda Ondreja podařilo ulovit mou první husu v životě. V sobotu při odpolední kávě na chatě nás Lojza upozorňuje na hejno hus, které vytahuje z přehrady a sedá na nedaleké pole. Původně jsme chtěli jít večer na kachny, ale teď Ondra mění plán. Vyrážíme tedy všichni tři od chaty podél járku kryti valem před zraky hus na místo jejich předpokládaného přeletu zpátky na přehradu. Úkol zněl jasně, jakmile se zvednou, nevytahovat se a případně pod valem popoběhnout blíž k místu přeletu. Ležíme s Adi na svahu a jen tak jedním okem pozoruji pole před sebou. Jediný pohyb je na silnici. Ondra tvrdil, že husy půjdou zpátky za světla a nízko. Měl pravdu. Po chvíli se ozve gagot a hejno hus už se valí lehce s větrem v zádech zpátky na vodu. Míří spíš směrem k Lojzkovi. Krčím se tedy a popobíhám tím směrem. A husy už jsou akorát tak mezi námi. Vybírám husu, která letí trochu bokem od ostatních. Po ráně se láme a padá na druhou stranu járku. Druhá rána další husu minula. Popravdě skáču radostí s vybitou flintou nad hlavou a vykřikuji „Konečněěěěěěěěěěěě“. Má radost nezná mezí a husu už chci mít u sebe. V tom zápalu jsem si ani nevšimnul, že Lojza také ulovil jednu husu. Adinu se mi daří dohnat jen přes vodu v jarku a pak běhá po jeho okraji. Lojzovo maďarka vyráží dál do svahu a aportuje můj úlovek. Překrásný pták. Opravdu. Vzájemně si gratulujeme k úspěšnému lovu. Večer zapíjíme úspěšný lov a můj první úlovek této krásné zvěře. Druhý den ráno se nám daří dostřelit jednu husu na okraji přehrady. Pak probíhá focení a chlapi mne pasují na lovce hus. V neděli s Ondrou zažíváme pro mne nevšední tah na kachny, jakožto dobré završení krásného loveckého víkendu u kamarádů v Šoporni.