Dosled selete

Skončila poslední leč na sobotní naháňce a já jsem jel s kolegou na jedno křídlo pro ulovenou zvěř. Na konci křídla nám střelci řekli, že střelili na sele, ale že nic nenašli, akorát se jim zdálo, že sele odbíhá nějak pomaleji. Měl jsem v autě moji barvářku, tak jsme je šli ověřit. Cora stopu vzala dobře, ale zdálo se mi divné, že sele šlo pořád do kopce a nikde žádná barva nebo nějaký znak, který by nás utvrdil v tom, že bylo sele zasaženo. Až asi po 200 metrech byla malá kapička barvy, ale potom už zase nic. Pokračovali jsme stále do kopce a já byl pořád víc přesvědčen, že je sele jen škráblé. Asi po 1200m jsme přicházeli k vývratu. Když jsme k němu došli, tak z něj tryskem vyběhlo sele a bylo v momentě pryč. Měl jsem za to, že jsme zvedli zdravou zvěř, ale když jsme se podíval do zálehu, tak v něm byla barva. Jelikož už bylo pozdě, tak jsme fenku nevypustil a odložil dosled na ráno. Ráno jsme Coru nasadil od zálehu. Ta hned zalehla do řemenu a asi po 300 metrech nás dovedla k již zhaslému seleti. To bylo střelené na měkko a výstřel šel přes zadní běh. I s takto těžkým poraněním šlo sele stále do kopce a mimo jedné kapičky barvy a zálehu nebylo na stopě vůbec nic. Někdo by řekl, že je zvěř chybená a přitom opak je pravdou. Celkem byla stopa dlouhá asi 1,5km.