Pětiminutovka

Včerejší ráno mě překvapilo nadílkou sněhu. Napadl celý centimetr. Jestli to vydrží, tak by bylo vhodné večer vyrazit na černou a lišky. Celý den tahám očima další vločky z nebe, aby bylo o trochu víc bílo. Opak je pravdou vychází slunce a sníh ve městě taje. V koutku duše doufám, že u nás „na horách“ je větší zima a alespoň u strouhy u krmeliště bude bílo. Odpoledne po práci běžím zkontrolovat stav krmeliště. Ryby očividně čuníkům zachutnaly. Jdu řezat dříví,ať se mi nezkrátí žíly. Kolem šesté hodiny vyjdu na zahradu a zkouším se rozkoukat. Jo, jdu, alespoň fleky uvidím, když to nebude na rozumné zamíření. Holky dávají svolení k večerní čekané. Vytahuji posedový vak. Dneska to bude pro něj i pro mne premiéra. Manželka mi ho koupila společně s partou zelených kamarádů v březnu k narozeninám. A už otvírám opatrně vrata stodoly, přijdu k vrátkům zahrady a kvíííííí kvik kvííí. Oni už jsou na hromadě. Tak co nejpotišeji šoulám ke kazatelně. Ze země bývá horší viditelnost než shora. Opatrně lezu na kazatelnu, opatrně odemykám. Čumáci jsou zabraní do pochutin, tak na slabé zvuky nereagují. Otevřít okýnko. Dalekohled. Vidím dvě selata vedle sebe, přibíhá třetí stejně velké, ostatní dovádí někde v kopřivách. Beru kulobrok, zapnout bod, napínák a támhle jedno stojí, tady má hlavu a je fuč, tak na to druhé, stojí na ostro, teď ho kryje další sele. Viditelnost prachmizerná ještě mi to kazí světlo odrážející se od mraků z Týna. Hele tohle stojí pěkně, tak trošku dopředu a bác. U krmeliště vidím tmavou hromadu, tak tam je. Jen se na něj dojdu podívat a mastím domů pro kolečko a pro Kety, aby si čuchla. Prostě ona má z těch prasat až nezdravý respekt. Ke krmelišti jde díky zapachování divočáky po špičkách. Pak se pustí do selete a tváří se, že ho zadávila. Manželku prosím o fotografii, až bude Terezka ve vaně. K mé „veliké radosti“ mi na zahradě oznamuje, že je baterie vybitá, tak úlovek fotím mobilem. Sele na zahradě vyvrhuji, odebírám vzorky na svalovce, na mor. Pak už jen panáka na Lovu zdar. Taková „pětiminutovka“ se povede jednou za čas a člověk by za tu chvíli stihnul i sprchu.