Sobotní dosled

Šel jsem si v sobotu sednout do pásku mezi kukuřici. Sotva jsem dosedl, tak slyším z lesa ránu. Seděl jsem dál a za chvíli mi zvoní telefon. Volal mi kamarád, že střílel na prase, ale že je s největší pravděpodobností chybyl, protože po ráně neznačilo a navíc je viděl dobrých 80 metrů odbíhat do kopce a nebylo znát žádného poranění. Zajel jsem domů pro Coru a na smluveném místě jsme se sešli. Cora nástřel ověřila a hned stopu vzala. Nikdě nebyla ani kapka barvy. Vedle nás houštinami, podlézali jsme pod oplocenkou a nikde žádná znaky, že by prase bylo poraněné. Po 400 metrech mi kolega říká, že na to kašlem, že je to zbytečné. Rozhodl jsme se ještě jít dále, protože Cora mě táhla dál s velkým zájmem. Ušel jsem dalších 200metrů a rozhodl se ji pro tmu pustit na volno. Rozběhla se po stopě a do dvou minut začala hlásit. Pomalu jsme se blížili k místu, odkud šlo hlášení. Byla to větší houština s trávou a maliním. Bylo znát, že drží prase, které na ni sem tam "vyjíždí". Bylo těžké se k nim dostat, ale snad po půl hodině se podařilo prase dostřelit. Bylo střeleno na měko, nebyl zasažen žádný důležitý orgán a po celé stopě nebyla žádná barva a ani žádný znak. Jsem rád, že se nám podařilo prase najít a ukonbčit mu trápení. Vždy je potřeba každou ránu ověřit se psem, protože i zdánlivě chybená zvěř muže být postřelena!