Ty budeš moje!!

Tak už jsem se konečně dočkal - začala srnčí říje!! Během týdne začali zemědělci kosit řepky a zvěř začíná pomalu přicházet o své dočasné úkryty. Časně ráno ještě za tmy jsem vyrazil na fotolovy. Jako když mávne kouzelným proutkem začalo srnčí vytahovat z úkrytu a je "cítit" nervozita. Srnci začali hledat říjné srny. Najednou srny nejeví zájem o svá srnčata a ta nechápou, co se děje. Cestou pozoruji v dálce dalekohledem srnčí páry jak se honí. Můj pohled zaujal na horizontu řepkového strniště honící se srnčí pár. Srnec pak začal srnu pokládat. Bohužel nemohu fotit, protože je to na velkou vzdálenost. Tak si to vychutnávám jen pohledem. Rozhodl jsem se, že se na to místo půjdu podívat. Přidal jsem tedy do kroku. Cestou pozoruji srnče na strništi a fotím je. Vůbec o mě neví a já toho využívám. První ranní "úlovek". Pomalu šoulám řepkovým strništěm a blížím se k horizontu pole, kde jsem právě pozoroval srnčí pár a onen akt pokládání. Nikde nic, asi jsem přišel pozdě. Najednou jsem zahlédl na hraně strniště a louky dvě srnčata. Pomalu tedy beru do ruky svoji "zbraň" - vábničku a pískám. Srnčata začala neklidně pobíhat. Začal jsem pískat ještě intenzivněji. Najednou se rozběhla přímo na mne. Zastavila se jen pár kroků přede mnou. Ani se mi celá nevešla do objektivu. Srnčata jemně pískala a pořád se na mne dívala. Myslela, že jsem jejich maminka. Opět jsem intenzivně zapískal. Najednou se srna objevila na hraně strniště a louky a za ní srnec. Ten, kterého jsem pozoroval, jak ji pokládal. Ukázali se mi jen na pár vteřin a poté zatáhli na louku, kam jsem už neviděl. Srnčata byla stále přede mnou. Já je pozoroval a fotil. Pak běžela za maminkou. Já chvíli stál a vstřebával tento velmi emotivní zážitek. Několik snímků mi ho bude připomínat. :)