Lišče

V pondělí jsem navečer zasednul k čerstvému strništi po ječmeni. Očekával jsem možný příchod jak černé zvěře tak lištiček. V půl desáté se na vzdálenost asi 45 metrů vytahuje ze stoky lišče. Při odmačkávání brokové spouště myslím na kamarády kynology, kterým dobře střelené lišče přijde při výcviku vhod. Po ráně lišče zavřeští a mizí ve stoce. Nemám hlava dubová baterku, tak vydržím do tmy a pak zajedu pro psy. Před desátou si to ke mě podél stoky šine další lišče a ejhle, ve strništi myškuje další. Během pár vteřin se pouštějí do bitky. Zapínám bod a jakmile od sebe odskočí tak odmačkávám kuli. Poslední lišče odbíhá po další, tentokrát neúspěšné palbě. Jedu domů pro psiska. Doprovází mne kolega, který byl také na čekané. Kousek od zaparkovaného auta Sisi nachází kulí střelené lišče, zatím co Astor lítá jak pomatený po stopách první lišky. Po ní nacházíme pouze kapky barvy a velké množství pobytových nevábně vonících znaků lišek. Na řemen beru jozefčici Kety. Ta nachází místo nástřelu, bere stopu, ale ve změti různých pachů stopu ztrácí, hold ještě není právoplatným a zkušeným psem na dosledy a dohledávky. Na broky byla liška asi poměrně daleko a nějaký jí jen "štrejchnul" Nasedáme do aut a z nedaleké kukuřice je slyšet skolení liščete hledajícího matku. Byť jedna z lišek již není hrozbou pro naší drobnou zvěř, potřebovali bychom všichni kopnout tam co končí záda, jak páníček, tak psiska.Tedy spíš páníček a víckrát.