Vychoděný

Tohoto srnca sem sledoval už rok.Minulý rok se mňů vykýval,tak sem sa na něho zaměřil znovu.A zadařilo sa.Včera mně to nedalo,tak jsem o půl osmé večer hodil staré ZG 47 na rameno a už sem sa táhl na místa kde chodil.Šel jsem podél trnkovéj meze,když mňa upůtal pohyb v jatelině.Dívu sa na plnů srnu a potom jdu dalej.Odskočí mně mladý vidlák a rozčíleně béká.Na horizontu mňa upůtává pohyb v obilí.Byl to srnec,ale byl tak 400 metrů ode mňa.Pomalu postupuju blíž k srncovi,ten mně mizí za horizontem.Přišel sem tak 100 metrů od místa kde sem srnca viděl,ale srnca nikde.Opřel sem sa o slůp a přemýšlal,kam sa poděl.Dívám sa a srnec stává z obilí.Beru dalekohled a vidím,že to je můj starý známý.Srnec nabral větr,uviděl mňa a odskočil za mez a začal békat.Nervy mám naplé jak struny.Idu po něm.Obcházám pomalu trnkovů mezku,srnec ale stojí za další mezů a pořád béká.Tak pomalu postupuju dál.Docházám na kraj meze a jak sa věnuju srncovi,nehledím na okolí.Ještě 2 kroky a už ho vidím.Potřebuju eště krok ať možu zamířit.Zvedám nohu a z pod nohy mě viletěl bažantí kohůt.Málem sem sa posral.Srnec sa rozbíhá a zastavíl sa tak 100 metrů ode mňa u další hrázky.To už beru staré dobré ZG 47 opírám ho o palicua mířím.Padla rana a enom to v srncovi plésklo.Po 10 krokoch ostává ležat a lůčí sa s tímto světem.Zapaluju cigaretu podívám sa k nebi a děkuju Svatému Hubertovi za přízeň.Přicházám k srncovi,dávám mu poslední hryz a zálomek za klobůk.Mám velků radost ,ale aj lůtosť.Ale je to koloběh života a k životu to patří.Lovu Zdar!