Po dešti

Po časném ranním dešti jsem se vydal s fotoaparátem do revíru zkusit štěstí a "ulovit" nějakého srnce. Netrvalo dlouho a na hraně dvou pšeničných polí, které dělil pás keřů jsem dalekohledem spatřil zalehlého srnce. Vítr byl dobrý a tak jsem podél hrany pole šoulal za ním. Opatrně jsem vážil každý krok, abych srnce nezradil. Ten nic netušil a spokojeně odpočíval. Až jsem ho našoulal na vzdálenost jen pár metrů, čekal jsem v úkrytu za keřem, zda se zvedne. To se také za chvíli stalo. Pěkně se protáhl a začal se pastvit. Já exponoval jeden snímek za druhým. Jelikož mi pak větve bránily ve výhledu jak se srnec pohyboval, musel jsem opustit úkryt. Srnec mne ihned spatřil a pozoroval mne. Byl úplně v klidu. Zřejmě byl hodně překvapený, kdo se to tam tak nečekaně objevil. Poté odskočil pár metrů a pomalu zatáhl za horizont pole. Já byl štastný, že se mi konečně po dlouhé době podařily snímky, o kterých jsem snil. :)