Ani takhle maskovaný srnčí shoz neunikl mému zraku (1)

Moje v řadě třetí vycházka za srnčími shozy byla opět úspěšná a to hned 2x. Pomalu jsem šoulal podél hrany pšeničného pole. Za hranou pole je příkrý svah lemovaný hustými keři, kterými v několika místech vedou srnčí ochozy. Srnčí zvěř zde přechází z výše položeného pole do komplexu keřů a remízků, který je v nižší úrovni terénu a kde odpočívá. Jak tak sleduji pozorně ochozy, zaujme můj zrak podezřelý předmět, který ční ze země. Jdu blíže a je mi ihned jasné, že je to prostřední výsada srnčího shozu. Za tu dobu, co zde leží je tak zašlapaný do hlíny, že jde těžko vyjmout a ještě na něm roste trs trávy. Opatrně doluji shoz z hlíny. Je to šesterák a k mé velké radosti je celkem zachovalý. Příroda si pomalu už srnčí shoz brala, ale díky mému bystrému zraku se mi ho podařilo ještě zachránit. Nedaleko od místa nálezu prvního srnčího shozu se mi podařilo najít ještě druhý srnčí shoz, ale ten byl bohužel poškozený orbou. I tak mi udělal radost. Fotku vložím zítra. :)