Když se jde na lišky

Na 22.12.2012 jsme se s kolegy domluvili, že půjdeme na lišky. Proženeme rybníky, rákosiny, případně nějakou lesní leč. V pěti lečích jsme se se škodnou nesetkali. Tak uděláme ještě "Klečku" a jdeme domů. Po nastoupení vypustíme psy do smrkové leče a kamarádka co šla vedla mě v leči po chvilce křičí.."Jdou na tebéééééé" Ha, to asi nebudou lišky. Rychle přebíjím na slugy a už vidím "vláček" asi 20 kusů černé.Vybírám třetí kus, po ráně sele padá, náhle se zvedá a pryč. druhá rána nebyla možná kůli psům.V nehezkém rákosí přilehlého rybníka dohledáváme a dostřelujeme s krví plnou adrenalínu dvě selata, z nichž jedno povalí kolegu, trochu pocuchá botu a hryzne do ruky. Nemohu střílet do té mely, ale sele to řeší úprkem. Po chvilce ukončuji jeho život. Kolega je v pořádku, prý se jich nebojí !!! Pak jdeme s Astorem dohledávat moje sele. S ranou na měkko (střeva velikosti pěsti ven) a po ráně do "hluchého" místa na krku od kolegy na štontu odchází sele dobrých 800 metrů, kde ho nacházíme již zhaslé. Výsledek lovu na lišky 4 selata a 1 lončák. Až půjdeme na naháňku na černou tak nic nestřelíme.