popis: Tohoto srnce mi bylo přáno ulovil v krásné honitbě na Vysočině u mého dlouholetého kamaráda Dalibora, jenž mě na lov srnce pozval. Po příjezdu a přivítání jsme vyrazili do honitby, jelikož se říje blížila ke svému vrcholu, zvo...Tohoto srnce mi bylo přáno ulovil v krásné honitbě na Vysočině u mého dlouholetého kamaráda Dalibora, jenž mě na lov srnce pozval. Po příjezdu a přivítání jsme vyrazili do honitby, jelikož se říje blížila ke svému vrcholu, zvolil jsme, jako způsob lovu šoulačku s vábením. Na první stanovišti na naše vábení zareagovala pouze mladá srna. Následná dvě stanoviště byla bez jakéhokoliv náznaku probíhající říje. Vzhledem k tomu, že jsme do honitby dorazili pozdě z důvodu mého pozdního příjezdu ( neodkladných pracovních povinností), rozhodli jsme se ten den lov ukončit, s tím, že se do této části revíru na druhý den vrátíme. Při návratu nás však zaujal pohyb na rozhraní pole a lesa, okolo které jsme se pohybovali. Dalekohledy jsme lokalitu zkontrolovali a zjistili přítomnost srnce a rovněž mladé srny. Po podrobnějším obeznání srnce jsme zjistili, že se jedná o dobře perleného šesteráka s krátkými zadními výsadami. Stáří jsme odhadli na 5-6 let, tedy lovný kus. Srnec však stál v poli vzdálen cca 150 m a s ubývajícím světlem jsem jakoukoliv myšlenku na střelbu ihned zavrhl. Zajímostí však bylo, že srnec, sic stál u srny reagoval, i když nutno přiznat slabě, na naše vábení, které jsme naposledy ten večer zkusili. Následující ráno nám lov znemožnilo počasí vytrvalím dešťem, a tak jsme se do honitby dostali a kolem půl jedné s tím, že jsme ihned zamířili do lokality výskytu den před tím viděného srnce. Zaujali jsme pozici na vyvýšenině ve vysokém lese vzdálené cca 200 od místa, kde jsme srnce den předtím viděli. Dalibor zahájil první sloku vábení Ani jí nedokončil, když to v nedaleké houštině zapraskalo a přiblížně 50 m sepřed námi objevil srnec se srnou. Po prvních pohledech dalekohledem nebylo pochyb, že se jedná o vytouženého šesteráka. Opatrně jsem uchopil kulovnici a poprvé zamířil do míst kde se srnec stál. Lov však v tom okamžiku provázeli dvě nepříjemnosti. Jednak srnec stál komorou za stromem a neustále k nám jistil, druhým aspektem byla stále přítomná srna, které se okolo srnce motala.Po přibližně pěti nekonečných minut srnec popošel do širší mezery, kde se dalo střílet. Zamířil jsem na komoru a zmáčkl spoušť. Do ticha se neozval ani ohlušující výstřel, ani nepříjemné kovové ´´cvak´´. Po zhrozeném pohledu na kulovnici jsem zjistil, že jsme pojistku mé zbraně nechal pouze v mezi-poloze. Rychle, avšak potichu jsme již opravdu odjistil. Mezitím však srnec znovu popošel za další strom tak, že m byly vidět pouze zadní běhy.Směřoval však do další mezery, která skýtala poslední možnost srnce ulovit. Po dalších nekonečně dlouhých chvílích srnec do této mezery popošel. Znovu jsem zamířil na komoru, vyskytl se však nový problém. Před srnce bylo vzrostlý porost ostružníku a spleť větví. Rozhodl jsem se v tento moment nestřílet ,jelikož jsme nechtěl riskovat zbytečné poranění srnce, odraženou kulí. Situace v ten okamžik vypadala tak, že jsme potřeboval aby srnec popošel další dva až tři kroky abych mohl bezpečně střílet. Diana a Svatý Hubert mě pravděpodobně vyslyšeli, protože přesně to šesterák v následujícím vteřinách udělal. Lesem se ozval ohlušující výstřel. Srnce jsem viděl pouze zmizet směrem odkud celou dobu přicházel. Srna, která se celou dobu držela za srncem po výstřelu ihned zmizela. Chvilku jsme počkali a vydali se na nástřel, kde jsme šesteráka zhruba po 30 m našli s ránou umístěnou na komoru. U srnce jsme vykonali všechny myslivecké poct, které k lovu nepostradatelně patří. Tímto bych chtěl poděkovat ještě jednou Daliborovi za nezapomenutelný a věčný zážitek a provolat myslivost a jejím patronům LOVU ZDAR. zobraziť celý popis