popis: Už jsem se začal smiřovat s myšlenkou, že letos nikdo z našeho revíru jelena nestřelí. To bylo dáno skutečností, že jsme neměli včas splněný plán odstřelu holé. Tak se stalo, že jsme povolenky dostali až začátkem listopadu, te...Už jsem se začal smiřovat s myšlenkou, že letos nikdo z našeho revíru jelena nestřelí. To bylo dáno skutečností, že jsme neměli včas splněný plán odstřelu holé. Tak se stalo, že jsme povolenky dostali až začátkem listopadu, tedy dlouho po říji. Nicméně i tak se nás pár mladších začalo věnovat jejich lovu. Jenže uplynul listopad, potom prosinec a doslova jsem už házel hůl do žita. Na jelena jsem narazil jen dvakrát a to ještě u sousedů, tedy nic pro mě. Soboty byli vzhledem k naháňkám zabité, bohužel neděle kvůli tomu také , neb mám kocovinu a tak mi zbývala jen hodinka a půl od příjezdu z práce do setmění ve všední den. No nakonec se to přeci jen povedlo. Ve 16 hodin jsem po příjezdu do honitby zjistil, že v té části lesa, kde jsem se chtěl pohybovat je už kolega. Domluvil jsem se tedy telefonem s ním, že půjdu do jiné, dle mého názoru méně atraktivní části. Šoulal jsem po široké lesní cestě, která slouží jako svážnice okolo tří nových, letos vzniklých pasek. Na první byly čtyři kusy srnčího, druhá byla prázdná no a na třetí jsem v protilehlém rohu spatřil JEHO. Byl ode mě asi 80m a za pomalé chůze bral paši. Co chvíli jistil, zvedal hlavu a bral vítr. Ten jsem měl ale perfektní a tak jsem neměl obavy z toho, že mě navětří. Hned z kraje paseky, kde jsem ho spatřil, jsem se pokusil z kleku střílet, ale z jelena jsem viděl pouze hlavu s parožím a hřbet. Musel jsem se tedy přesunout o patnáct metrů dál k osamocenému kmínku dubu. V tu chvíli jsem měl skutečně strach, protože jsem se pohyboval po otevřeném prostoru a jelen mě mohl snadno zahlédnout. Jelen se celou tu dobu pohyboval směrem ke kraji paseky a už hrozilo, že se mi ztratí ve vysokém porostu borovic, které jí obklopovali. Na samém kraji paseky se naposledy zastavil a mírně šikmo čelem ke mně jistil. V tu chvíli jsem vystřelil. Slyšel jsem úhoz kule a v puškohledu jsem viděl, jak jelen vyrazil s vyvěšeným pravým předním během. Sledoval jsem jeho úprk a hned mi bylo jasné, že další rána je zbytečná. Jelen zpomaloval a po asi šedesáti metrech padl. Bylo 16 40, asi třicet minut po vystoupení z auta. Počkal jsem několik minut a kochal se tím okamžikem. Sedl jsem si na pařez. Říkal jsem si, že se mi to snad zdá, že zrovna já mám to štěstí. Je to první jelen po asi 7-8 letech, který se v našem revíru střelil. V duchu jsem poděkoval Svatému Hubertovi, patronu myslivců a pomalou chůzí jsem se vydal přímo k jelenu. Ležel na levém boku, pod vysokými borovicemi a při pohledu na jeho mohutné a pravidelné paroží pětiletého osmeráka mě zalila vlna myslivecké radosti. Jelenu jsme vzdal poslední hold smeknutím beranice a dal jsem mu poslední hryz. Bylo 10.1.2013 , pět dní do konce odstřelu. Lovu Zdar zobraziť celý popis