Kulhaý šesterák přivábený dnešního rána

Dnes jsem byl v honitbě již za časného rána,ranní šero osvětlené stříbrným jasem Měsíce umocňoval ještě pás přízemní mlhy,který se táhl z polí směrem k lesu.Po určité době východní obzor již rozjasňoval ranní úsvit,ale po zvěři nebylo ani památky, jakoby srnčí říje vůbec neprobíhala.Na strniště předemnou přistálo hejno hus velkých,aby zahájilo ranní snídani.Mlha se valila po poli v různě vzdálených pásech.Zavábil sem několikrár hlasem srny,ale pro mlhu jsem nic neviděl,tato mlžná slepota trvala asi 10 minut,když se začala pomalu rozplývat.Najednou jsem asi 200 metrů vpravo zpozoroval srnce,který naháněl srnu.Zpočátku jsem nic zvláštního nepozoroval,srnec šesterák ve stáří 5-6 let.Srna se po chvíli zastavila a srnec taky,jakmile udělal krou dopředu tak jsem si všimnul,že napadá na pravý přední běh.Zavábil sem znovu,ale srnec jen otočil hlavu a po hlasu a víc nereagoval.Mezitím se rna pomalu začala vzdalovat.Začal jsem mít obavu,že již kulhajícího srnce nemusím potkat,tak jsem zavábil naříkavým hlasem srnčete.Srna se zastavila a po dalším zavábení se dala klusem ke mně.Doběhla do vzdálenosti asi 120 metrů a jistila,kde že asi srnče je.Srnec šel za ní,ale zůstal stát asi 140 m.Stál naostro a na střelbu na krk to bylo moc daleko,srna mne pomalu obcházela a srnec se pomalu vytočil na šíroko a po několika krocích se zastavil.Záměrný kříž zpočinul kousek za lopatkou a zazněl výstřel. Srnec značil zásah vysokým vzepjetím a a vyrazil vpřed jeho běh se však stával čím dál víc topornější až po zhruba šedesáti metrech jeho boj o život skončíl.Srnec měl zhojenou zlomeninu pravého předního běhu buď střelou,nebo mechanicky.Je zajímaví,že se zlomenina neprojevila na stavbě paroží.Děkuji Dianě a Sv.Hubertu za přízeŇ a krásný zážitek.Při fotografivání jsem si nevšímnul, že mám na objektivu několik kapek rosy tak jsou na fotografii rozostřené stíny.