Darován bouři

Je nesnesitelné vedro. Těžké, olovnaté mraky ze západu nevěstí nic dobrého. Mířím na kazatelnu u posekaných luk. Před několika dny jsem tam chybil lišku. Ránu jsem uspěchal, na nástřelu bylo jen pár kapek barvy a chumáček bílé střiže. Druhý den mi ale přišla znovu. Objevila se na kraji lesa a hned zase skočila zpátky. Na krku měla od kuličky škrábanec. Za chvíli už na kazatelně sedím a hned je co sledovat. Na nedalekou třešeň ptáčnici se vyhoupla mladá větevnice. Labužnicky obírá černé, zralé třešínky. Chvíli na to pod lesem střídá srna se srnčetem. Sem tam něco uškubne, pak je ale znovu pohlcuje smíšený stoják. Zvedá se vítr, šeří se. Začínám si hlídat spodní stranu louky. Čekám, jestli se kmotřička objeví. Netrvá dlouho a mezi hrozny zrajícího bezu svítí náprsenka lišky. Moc dlouho se nerozmýšlím. Hned jak se otočila naširoko, tisknu spoušť. Když k lišáčkovi docházím, otevírá se mi na západní obloze krásné přírodní divadlo. Blesk stíhá blesk, krajinou duní hrom. Čekám pod lesem, dokud na mě nedopadnou první kapky. Přichází bouřka...