Vzpomínka na Jelení říji 2011 (můj první jelen)

Jelení říje byla na svém vrcholu a já ani nedoufala v jeho vyplnění od mysliveckých patronů, kteří mi dopřáli štěstíčka k ulovení mého prvního jelena. Ale vezmu to pěkně od začátku. Po dlouhém pracovním týdnu bylo rozhodnuto, že se vydám do revíru na chvíli sednout a trochu provětrat hlavu. Posbírala jsem si z auta své věci a pomalu se vydala na posed. Šla jsem lesní cestičkou pěkně v klidečku, kdy celá uřícena jsem vyšla docela prudký kopec, na jeho vrcholu jsem vždy totálně udýchaná. Chvíli jsem si odpočinula a brala jsem do ruky dalekohled abych se ujistila že mi nestojí žádný kus v porostu, nerada bych si zradila zvěř ještě před usednutím na posed. Najednou ale vidím malé mihnutí ve vysoké trávě, jen tak mi proběhlo v hlavě… to bude asi srnčí. Pro jistotu se opírám o strom, dívám se přes dalekohled, abych se opravdu v to ujistila že to je srnčí, když v tom najednou vidím v mém překvapení jelena, který hledá svojí vyvolenou a označuje si své teritorium. V ten okamžik se mi málem srdce zastavilo, dalekohled beru znova a už vidím jelena v celé jeho kráse. Prozkoumávám okolí pozorně, abych se ujistila že kolem něj není žádný jiný kus. Ještě musím pořádně přečíst jelena a posoudit chovnost. Jelikož je jelen odstřelový „mohu v klidu lovit“. Vítr mám velmi dobrý, jsem od něj cca 60 metrů, což znamená vzdálenost tak akorát. Jen si tak pro sebe říkám: Ještě že mám mysliveckou hůl s sebou, jinak nevím, nevím jak by to dopadlo, protože všechny stromy kolem mě jsou hodně vysoké a přiblížit se k menšímu by znamenalo zrazení jelena…akorát musím hůl vytáhnout z obalu, pomaličku rozdělat a ani neklepnout, což je těžké zvládnout, když se mi ruce třepou, srdce mi buší, žaludek mám celý sevřený. Dalo mi to zabrat vše nachystat bez jediného klepnutí, ale povedlo se a já už mám flintu opřenou a mohu vyčkávat na ten pravý okamžik. Mezi tím vším co se odehrálo mi jelen přešel na druhou stranu což mi teď hodně zkomplikoval, je opět v porostu ale už mezi stromy, naneštěstí mi patroni jsou stále nakloněni. Jelena vidím už přes optiku na flintě a nic mi nebrání k napínáčku a odjištění…. Jelen se mi pěkně vytočil a já mířím přímo na komoru, lesem se nese můj výstřel a já vidím jak jelen značil komorovou ránu….plesknutí kulky bylo zřetelné. Pomaličku usedám a zapaluji cigárko, abych trochu zahnala svoji mysliveckou horečku, která mě přepadla. Vše se mi v hlavě opakuje stále a stále dokola… Po asi 15 minutách, které trvaly nekonečně dlouho se zvedám a jdu pomaličku na nástřel. Chodím pořád dokola a nevidím ani kapku barvy, ale pak si uvědomím, že mi jelen odskočil směrem dolů. Po asi 10 metrech vidím první kapičku barvy, kdy po dalším kroku vidím jasné stříkance spolu s kousky plic. Takže je vše v pořádku. Setmělo se a prudce ochladilo, po telefonickém rozhovoru s přítelem, se rozhodlo k transportu a vše co s úlovkem souvisí až na ráno. Jdu směrem k posedu, noc bude dlouhá a já určitě nebudu moci usnout. Při každém zavření očí vidím vše znova a znova. A nemohu se dočkat rána… Ráno pro mě přítel přijel a oba se společně vydáváme za zhaslým králem. Měla jsem obrovskou radost z jeho ulovení. Na řadu přichází předání úlomku společně s posledním hryzem, plomba, pár fotek na památku, vývrh a transport, ten byl řekla bych nejhorší, ale vše dobře dopadlo a mi můžeme s jelenem konečně domů… Přeji „Lovu zdar“a velké „Lovu dík“ mysliveckým patronům. Ráže: 8x57 JRS Střela: RWS TIG 12,7g Vzdálenost: 60 m Věk: II.VT Zásah: komorová rána