Stary pan...

Sedime s kamaradem na kazatelne, u ktere pry vytahuje stary srnec se zajimavou trofeji. Mame jeste cas, tak povidame, co se vsechno udalo v mezidobi, co jsme se nevideli. Presto pravidelne "jistime" do smeru, odkud pry srnec vytahuje. Stejne jeste mame cas - je neco po pul osme, takze tak hodinku mame jeste k dobru. Myslim, ze jsme byli zrovna u tematu "korupce", kdyz v tom slysime zapraskani - oba se ve stejny moment divame ve smeru, odkud zvuk prichazi. "To je divne," probiha mi hlavou,"vzdyt srnec se ma objevit z druhe strany!" Obeznani, zamireni, natazeni, odjisteni... Je dilem nekolika malo vterin - srnec se ve sve chuzi zastavuje, aby zanechal vsem potencialnim sokum jasnou stopu toho, ze on je tu tim panem, ktery tu vladne. A stejne to tak bude az do rije, ktera se pomalu blizi. Nebude! Podvecerni atmosferu lesa prorizlo kratke zahrmeni - srnec znaci a odskakuje k nedaleke hrane svahu, kde nam mizi z dohledu. Zmocnuje se me lovecka horecka a klepu se jak ratlik - kamarad me placa po zadech "Dobra rana!" Tak je to tu opet - nadherna letni atmosfera lovu snrcu ovencena nakonec i loveckym uspechem. Vsem vam preji do srncich lovu - Lovu zdar!