Letosni lisacek...

Je vetrne rano, kdy lezava zima jasne ukazuje, ze ocekavane jaro zde ještě zdaleka není, jak jsme si po teplych dnech mohli myslet. Hlas zpivajich ptaku probouzejicih se po dlouhe noci a vitajicich jaro preryva ohlusujici vichr. Presto bylo toto rano nadherne. I kdyz jsem cernou potkal jen za tmy pri mem soulani k jejim ochozu a k jiste rane jsem se nedostal, byl jsem opet plny energie z teto ranni soulacky. Pomalu soulam lesem k memu autu, v myslenkach jsem ale stale u ranniho setkani s cernou zveri, které je vždy jedinecne. V tom koutkem oka pozoruji rychly pohyb. Je to ve vysokem lese, takze hned je mi jasne, ze je prede mnou asi lonska liska, ktera pobiha v mistech, kde kolega vnadi cernou zver. Rychle se schovavam za nedaleky strom. Kulovnice jde podvedome do ramene. Odjistuji. "Nedivej se dalekohledem, divej se puskohledem!" bleskne mi hlavou pri pohledu na rychle se pohybujici lisku. Najednou vytahuje mezu dva silne kmeny. Piskam. Nevelka liska me ale v tom silnem vetru neslysi. Presto vsak zpomaluje a odhaluje mi vetsi cast sveho vyrazne rezaveho tela. Zastavuje se. Podvedome se dotykam spouste. Ve stejny moment citim kulovnici v mem rameni. Liska mizi z dohledu. "Je v ohni?" honi se mi ihned hlavou. Hlavne se neradovat prilis brzo! Pomalu se vydavam smerem, kde jsem lisku videl naposledy. Prebijim. A po par metrech vidim rezavy flek presne v miste, kam jsem strilel. Sklanim se nad lonskym lisackem - telem se mi rozleva hrejiva euforie uspesneho lovu kombinovana se zazitky tohoto jarniho rana. Silni vitr jiz ani nevnimam, jen si v hlave prehravam posledni vteriny. Vzdavam posledni cest ulovene selme, fotim si ji na pamatku. A pro kontotrolu - dalkomer ukazuje 62 metru. Jedinecna krasa tohoto rana je umocnena srdecnym "Lovu zdar" od meho maleho juniora, kdyz se vracim domu s ulomkem za cepici. Dalsi den v mem zivote, na ktery budu dlouho vzpominat...