Lišák z rána

Když jsem ráno vyhrál vnitřní boj jít ven či si zas lehnout, vyšel jsem do mrazu -10. Sníh strašně křupal. Sedl jsem v hliništi, kde chodí lišky. Po zpozorování srnčího, které vycházelo z lesa, jsem se podíval k vysokým travinám. Bylo to jako vnuknutí. Stál tam lišák. Pomalu se blížil. Myslel jsem, že chce obejít jezero ležící na dně hliníku. Nakonec se ale vydal ke mě. Myškoval a postupně přišel ke mě a hned se zase vrátil. Pak neůspěšně zaůtočil na bažanta, kterého trochu poranil. Za chvíli se zase vrátil dolů pod pahorek, na kterém jsem seděl. Uviděl zajíce, který se dal na útěk. Zajíc kolem mě úproběhl, a lišák, který běžel přímo na mě, se přede mnou zastavil. Já jsem fotil a fotil. Díky čerstvě ušitém (mou osobou :D) maskovacím bílém obleku mě lišák viděl nezřetelně, a proto pouzě odskočil kousek stranou a dal se lehkým klusem na odchod. Děkuji Sv. Hubertovi za tento krásný zážitek, který mě hluboce dojal a který považuji za jedno z nejkrásnější setkání s liškou.