popis: Po několika dnech plných pracovních povinností jsem se opět dočkala lovu naší nejkrásnější volně žijící zvěře. V tomto revíru to byla má již čtvrtá návštěva a pravděpodobně poslední, neboť říje byla již za vrcholem. Z...Po několika dnech plných pracovních povinností jsem se opět dočkala lovu naší nejkrásnější volně žijící zvěře. V tomto revíru to byla má již čtvrtá návštěva a pravděpodobně poslední, neboť říje byla již za vrcholem. Z předchozích vycházek mám spoustu pěkných zážitků, nicméně srnce se mi pořád ulovit nepodařilo, i když šance byla. Většinou jsem nechtěla střílet na větší vzdálenosti nebo jsem srnce přes hustou vegetaci vůbec neviděla, ač mi doprovod tvrdil, že tam nebo jinde stojí a jistí. Bylo po 18 hodině, když jsme jako vždy společně s přítelem dorazili k lovecké chatě u našich loveckých hostitelů a zároveň průvodců. Po nezbytném pozdravení, doplnění tekutin a prohození pár vět co se za posledních několik dní událo, bylo dohodnuto rozdělení loveckých úseků a navrženy způsoby lovu, tedy šoulačka a čekaná. Šoulačka opět padla na mě, z čehož jsem měla celkem strach, neboť lov šouláním mi doposud v této honitbě mnoho loveckých úspěchů nepřinesl. Ale hospodář mě ujistil, že dneska to už určitě vyjde a že mi srnce napíská na 10m. Jak bylo vše dohodnuto, tak se i událo, já jsem se vydala s doprovodem Patrikem do vzdálenější východní části honitby. Část cesty jsme absolvovali autem až k nepoužívané lesní cestě mezi samými mlazinami z nichž jedna byla osazena mladými buky, mezi něž bylo místy celkem dobře vidět. Patrik mě vyzval, abych si přichystala loveckou dvojnožku, že se pokusí zavábit, tiše jsem přikývla. Po asi čtyř písknutí srnčete na vábničku přiskočila asi metr od nás srna, hrozně jsem se lekla, myslela jsem, že jí budeme mít za krkem. Zůstali jsme nehybně stát, když najednou zase odskočila a ztratila se v malých stromkách. Po chvíli bylo zase vše tak jako před tím a Páťa začal pískat opět starší srnu, stála jsem, koukala do puškohledu a očekávala vysněného srnce. Po chvíli mě Patrik upozorňuje na pohyb v mlazině, byl to lovný srnec zhruba 70 metrů od nás. Já samozřejmě pořád nic neviděla (neboť jsem menšího vzrůstu). Patrik pískal dále, až se srnec dostal na 40 metrů, a to už jsem jej viděla i já, v puškohledu se mi nejdříve objevila šedivá hlava, okamžitě jsem dala napínáček a čekala, až se mi srnec postaví, konečně byl tady ten moment a padl výstřel, plesknutí kulky nešlo přeslechnout a v puškohledu jsem už jen uviděla vlnící se trávu po odkazujícím srnci, který zůstal v ohni. Po pár minutách se jdeme podívat, jestli je srnec opravdu zhaslý a po jeho nalezení si společně užíváme radost z mého prvního uloveného srnce v této honitbě. Jelikož celý lov trval necelých 30 minut a do tmy bylo ještě mnoho času, rozhodla jsem se přijmout výzvu k pokračovaní lovu na dalšího obeznaného srnce. V hlavě si pořád dokola přehrávám první neuvěřitelně rychlý lov a tu najednou stojíme na hraně dalšího zajímavého místa, kterému říkají Rusko, byl to les, kde na zemi byly samé spadené stromy, vysoká tráva, strom na stromu a mystické přítmí hustého lesa. Po necelých padesáti metrech touto buší jsem opět dostala pokyn k přípravě na lov. V duchu jsem si pomyslela, jestli tady vyjde srnec, kterého uvidíme, tak to bude zázrak. Patrik začal vábit a po 3 písknutí srny přiskočil tryskem srnec, jeho přiskočení bylo slyšet už z dálky. Viděla jsem ho, jak se najednou zastavil asi na vzdálenost 30 metrů, bohužel mi v jeho ulovení bránil silný strom, který byl přímo přede mnou, pokusila jsem se trošičku posunout, ale srnce jsem pohybem zradila, odskočil. Patrik neváhal a zachránil situaci tím, že ihned zapískal, srnec se zastavil přímo mezi třemi silnými stromy, já zamířila na komoru a lesem se nesl můj toho dne druhý výstřel. Srnec se po ráně láme v ohni, byla to na mě pohotová rychle hozená rána v poslední chvíli, což Patrik chválou velmi ocenil. Po nějakém čase, kdy jsme společně pořád dokola probírali dnešní celý lov, se jdeme podívat na druhý nástřel. Přicházíme k dnešnímu druhému srnci, beru do ruky jeho hlavu a kochám se tou neuvěřitelnou krásou a rozmanitostí srnčího paroží, je to silný šesterák, který má na pravé růži další výsadu dlouhou zhruba 5cm dozadu. Přichází předání úlomku společně s posledním hryzem, plomba, vývrh a cesta k prvnímu srnci kterého jsme na pár minut nechali na místě, kde zhasl. Oba srnce nakládáme do auta a pomalinku vyrážíme směrem k chatě. Tam při chystání srnců na focení a při vyčkávání na mojí drahou polovičku s doprovodem vše znovu a znovu probíráme. Přítel s doprovodem se vracejí za úplné tmy a po chvilce napínání i oni vytahují z kufru auta dobrého starého srnce, na kterého čekali, srnce se jim podařilo ulovit v zamokřené polehané pšenici ranou na komoru, po které zůstal v ohni. Následovalo focení a oslava parádního ukončení letošní srnčí říje. Tímto chci poděkovat našim skvělým a profesionálním doprovodům za jejich trpělivost a dále mysliveckým patronům za jejich přízeň. Myslím, že takovýchto zážitků se za život mnoho opakovat nebude. Přeji „Lovu zdar!“ Srnci II. a III.VT Ráže: 8x57 JRS Střela: RWS TIG 12,7g Vzdálenost: 40 a 70m Zásah: -komorová rána -šikmá komora s výstřelem na měkko Nástřel: -okraj mlaziny -hustý nepřehledný les zobraziť celý popis