popis: Můj letošní špičák z Větov. Špičák z Větov Tento den jsem ani neplánovala, že půjdem s přítelem do lesa, ale když jsem odpoledne přijela s práce a viděla, že je venku chládek a zataženo, volba byla jasná. Půjdem do lesa...j...Můj letošní špičák z Větov. Špičák z Větov Tento den jsem ani neplánovala, že půjdem s přítelem do lesa, ale když jsem odpoledne přijela s práce a viděla, že je venku chládek a zataženo, volba byla jasná. Půjdem do lesa...jen tak na odreagování. Pondělí bylo v práci s lidmi náročné a relaxace v lese je to co mi vždy na sto procent pomůže. Moc jsem se těšila. Ještě jsem přemýšlela do jaké lokality se podíváme a přítel nadhodil, že ve Větovech už jsme dlouho nebyli. Souhlasila jsem, je to hezké místo. Louka po levé i pravé straně a přímo před posedem smíšený tajemný lesík, ze kterého často vytahuje srnčí.Trochu mě mrzelo, že nesvítí slunce, protože miluji ty okamžiky, kdy tam člověk sedí a nad korunami stromů sleduje západ slunce a utichající přírodu. Jsou to nezapomenutelné okamžiky. Žádná civilizace, ticho... Přicházíme k posedu, který je celkem vysoký a já lezu nahoru a úpim bolestí, protože jsme hráli předevčírem volejbal a uložená kyselina mléčná dělá ve svalech své. No nic...v křečích se usadím a již pozoruji s přítelem potemnělou louku, lesní ptactvo, stromy..prostě nádhera. Mrzí mě, že jen vzdálená hlavní silnice tento klid narušuje. A tak přemýtám nad uplynulým dnem, o nesmrtelnosti chrousta, když do mě drkne přítel a to už vidím, po pravé straně vychází srnec šesterák, ale než jsme vzali pomalinku dalekohledy do ruky, aby nás neviděl, srnec rychlým krokem přešel louku a hupky dupky do bezpečí lesa. Asi po další čtvrt hodině ve čtvrt na devět vytáhl z lesa přímo proti nám srnec a mi na tmavém pozadí lesa obeznali jeho šedivou masku a vysoké bílé špice bez výsad. Já i přítel jsme pomalu vzali dalekohled do ruky a souhlasně zašeptali, to je špičák, ale jakej, škůdník odstřelový a nádherný... Dlouho jistil a pak se pomalu vydal směrem k nám. To už jsem věděla, že ho střelím, když se samozřejmě podaří a v ten okamžik jako když se v mé hlavě zapne knoflík a začla klepavka. Je to srnec, kterého jsem si vždy přála potkat. Měla jsem ve čtvrtek svátek, to by byl dokonalý dodatečný dárek. Byl nádherný a v mých očích byl prostě ÚŽASNEJ..Jenže na louce je krmný barel pro černou a on se šikovně schoval za něj a pastvil se a mi viděli už jen jeho krásné pozadí a občas vykouknout bílé špice. Já kulovnici opřenou o posed vyčkávajíce, zda udělá chybu. V podvědomí cítím jak moje i přítelova lovecká horečka stoupá. Mám pocit že se zaručeně třese celý posed a že to srnec musí vidět. Takového srnce jsem ještě nikdy nestřelila, byl by můj první a můj nejlepší. Jaká je to náhoda...zaslouží si být uloven na našem prvním setkání? Ale zase přemýtám, že s takovými špicemi může poranit spoustu nadějných srnců. Jen si to domyslím, srnec se zahledí směrem k nám a pomalým krokem odchází do lesa. Přítel ještě zkouší mlaskat, ale kdepak za srncem se uzavře les a já odkládám kulovnici.Přítel mi pokládá ruku na koleno, podívá se na mě a říká. „Ten ale byl co?“ Ten byl ….v duchu mu odpovídám a klepavka ustupuje, jsem šťastná za pěkný zážitek. Ještě čekáme do devíti a že už pomalu půjdem, když opět z lesa naproti nám vybíhá pískající čiplenka a za ní ON. A to už mám opět svou neomylnou kulovnici v rameni, ale srnec jako když si je svého handikapu v paroží vědom stojí zase za krmným barelem, zatímco srnečka ho pořád láká ,ale marně. Dokonce do něj dloube, to srnce rozhodí a už jí prohání po louce a do lesa a z lesa a už zase stojí schovaný za barelem. Je to srandovní. Pak se čiplenka rozeběhne přes louku pryč a srnec osiří. To se mu moc dlouho nezamlouvá a udělá tu osudovou chybu na kterou já samozřejmě čekám. Vydává se doprava přes louku za ní a já si přesedávám na žebřík, už usazuji kříž na jeho komoře, odjišťuji a natahuji napínáček.. Srnec jde nezastavuje, tak si říkám, ten to má zmáklý, ten se jen tak nevystaví uprostřed louky, abych ho střelila. Už je to zoufalá situace, když půjde dál, budu ho mít přes ruku a to nebudu moci střílet. V tu chvíly na okamžik zastavuje, jistí a já mačkám spoušť. Potemnělou krajinou doznívá ozvěna výstřelu a srnec se láme ve výskoku a dopadá na záda. Přebíjím, srnec se znovu pokouší zvednout, ale přepadává na bok, kutálí se až nakonec zůstává ležet a krátce odkazuje. Podívám se na mého Kamču. „Gratuluji Šáry, moc pěkná ranka." Následuje desetiminutovka a již se nedočkavě hrnu k srnci. Trofej mě ohromuje, jsem nadšená. Následují myslivecké tradice a přítel odchází pro auto. Zůstávám sama ze srncem. Znovu se dívám kudy šel vstřel a kde výstřel. Vstřel šel mezi krkem a předním během a vyšel plecí na druhé straně. V duchu mě napadá, že letos mi Diana i sv. Hubert opravdu zatím přejí a děkuji jim za to. Byl to opravdu nádherný zážitek. Moc jsem se těšila jak si druhý den srnce nafotím, dojedem ho k předsedovi zvážit a pak fotky. Předseda už si tělo srnce bohužel nechal, což mě velice mrzí, zůstala mi jen hlava, kterou jsem se přesto snažila pěkně nafotit. Lokalita: Větovy Čas: 21:15 Střelen z posedu na přibl.vzdálenost: 50 m kulovnice: ČZ 527 Ráže .223 remington. výr. SaB Délka lodyh:levá 21 cm,pravá 20 cm. Hmotnost: 17 kg zobraziť celý popis