popis: Konečně tady byl páteční den a já se těšila, až společně s přítelem pojedeme chvíli posedět na hory. Jenže tentokrát to bylo jinak, nebyla to chvíle ale celá noc. Těšila jsem se, na ten okamžik až zasednu na zateplenou kazat...Konečně tady byl páteční den a já se těšila, až společně s přítelem pojedeme chvíli posedět na hory. Jenže tentokrát to bylo jinak, nebyla to chvíle ale celá noc. Těšila jsem se, na ten okamžik až zasednu na zateplenou kazatelnu, odložím flintu s batohem a konečně otevřu okýnko ze kterého budu pozorovat okolní les a paseku na které bude zalehlé srnčí, které se snad při večerním ochlazení postaví. Přicházela jsem pomaličku ke kazatelně, potichu po žebříku a už otvírám dveře. Jsem moc ráda, že vše proběhlo v tichosti a já můžu v klidu otevřít okýnko a konečně pozorovat okolí.Bylo dusno jako blázen, v duchu jsem si pro sebe říkala, no nevím zda-li se nějaký kus objeví v takovém horku i já bych byla doma schovaná a raději ani nikam nešla. Koukám na hodinky, čas rychle letěl a najednou bylo 20,30. Beru do ruky dalekohled, dívám se jestli náhodou neuvidím alespoň srnu se srnčetem, když v tom se mi kolem posedu mihne zajíc. Uběhla další půlhodinka, dívám se a asi 80 metrů od posedu vidím pohyb který naznačuje více kusů, beru si dalekohled do ruky a vidím srnu s malým srnčetem, které se mihotá kolem své matky. Krásný to pohled…Kromě srny, jsem nic neviděla, paseka je tak vysoká, že bylo vůbec štěstí něco zahlednout. Je něco kolem 22 hodiny a já ulehám na lavici, ještě kontroluji zabezpečení posedu a pak usínám. Ani jsem vlastně pořádně zabrat nemohla, měsíc mi svítil přímo do okna a já se pořád budila a kontrolovala vnadiště. Před třetí hodinou ranní se začínalo na východě pomalinku rozednívat a já opět usedám k okýnku, po několika minutách pozorování okolí vidím, jak něco černého jde přímo po koleji, která je vyjetá od auta, směrem k vnadišti. Proběhlo to kolem posedu, a já už přesně věděla, která bije. Pro jistotu beru dalekohled, abych se ujistila, že je to kňourek a nééé bachyňka, teď přesně vidím, že je tomu tak a nic mi nebrání ho ulovit. Dívám se na něj a najednou vidím, jak mi od vnadiště nejistě odbíhá, tato situace se ještě několik krát opakuje, vítr není zrovna ideální. Chvíli váhám, ale po pěti minutách jeho návštěvy pomaličku beru flintu do ruky, otvírám okno, dávám napínáček, odjistím, namířím a lesem se nese můj výstřel. Lončák tryskem oběhl a já věděla, že je to rána smrtelná, neboť jsem jasně slyšela plesknutí kule do škáry a zanedlouho odkazování v blízkých trnkách. Beru si mobil do ruky, abych se podělila se zprávou příteli, který mě ujistil, že určitě bude vše dobré a lončáka najedeme. Dohodli jsme se, že na něj počkám, až dorazí a společně se půjdeme podívat na nástřel. Lončáka jsme našli přesně tam, kde jsem slyšela jeho odkazování cca 50m od nástřelu po ideálně pobarvené stopě. Následovalo předání úlomku a posledního hryzu, dále plomba, vyvržení a nakonec transport. Děkuji patronům myslivosti za tento nezapomenutelný zážitek a přeji Lovu zdar. Hmotnost: 55 kg Vzdálenost: 60 m Ráže: 8*57 JRS Střela: RWS 12,7g UNI Nástřel: vnadiště Zásah: vstřel ze šikma předposledním žebrem výstřel plecka. Při výstřelu byl lončák v pohybu. zobraziť celý popis