Ranni uspech...

Byl druhy den naseho pobytu na jeleni riji - ranni vychazka zacala vykrocenim do chladneho rana, jehoz atmosferu umocnovala jasna obloha. Pocasi jak delane pro riji - jeleni se ozyvali ze vsech stran a ja byl nedockavy, co si pro nas Hubert s Dianou pripravili. Nesoulali jsme prilis dlouho, bylo jiz celkem videt, kdyz se pred nami ozvalo zatroubeni - hned bylo jasne, ze se jedna o stareho jelena... Pomalu soulame k malemu udoli - a vidime nekolik kusu hole a stareho kapitlaniho jelena, jak sbiji lane dohromady. Bodove se pobyhoval kolem 200 bodu, takze nic pro mne:-) Jdeme dale, ale netrva to ani 5 minut, kdyz se pred nami ozyva dalsi jelen - ktereho kdyz spatrime, malem se mi podlomi kolena: na prave lodyze korunovy desaterak - leva lodyha osmeraka je vsak pokroucena a vyrazne kratsi. "Strilej," dostavam povel od kamarada. Jenze jelen pobiha sem a tam, je v uplnem transu - a ja, stojic v mlazine, se nemohu s jelenm srovnat. Dari se nam vsak dostat se o kousek dal, kde jsme schovani za nevelkym valem - jelen je od nas snad jen 50 m. "Postav se a strilej," rika mi kamarad doprovod. "Ne, to ne," rozrusenim si neverim. Pomalu uleham na val a snazim se dostat jelena do puskohledu, tak, aby mne nevidel - to se mi povedlo v momentu, kdy se jelen ztratil za terenim valem. A jeho troubeni se zacalo od nas vzdalovat. "To je pekne, je pryc," dava najevo sve emoce kamarad. Nevericne kroutim hlavou... Najednou vidim o kus dal pohyb - jelen troubi a bezi zpet smerem sikmo k nam - pomalu se s nim srovnavam, mirne predsazuji a dotykam se spouste. Jelen znaci zasah, ale mizi za dalsi terenni vlnou... Rychle jej nasledujeme - jelen pomalu od nas odchazi... Dostrelna rana ukoncila zivot tohoto jelena a dala pruchod memu loveckemu nadseni pri pohledu na raritni trofej tohoto 12-leteho jelena... Huberte, Diano - dekuji za dalsi nezapomenutelny zazitek! Lovu zdar!