Osmeráček který na mě vyplázl lízák.

Les se probouzel do krásného rána.Vzduch provoněný vůní čerstvě posekané trávy z luk pode mnou, dokořenil tyto okamžiky, kdy srdce se brání opustit tento ráj ale rozum a nějaká ta povinnost velí namířit kroky zpět, vstříc civilizaci. Za zarostlé meze vyšel srnec. Mladý srnec , paroží slabšího šesteráka...Ne, zadní výsada je dělěna do dvou hrotů, tedy osmeráček. Rychle, s dobrým větrem ve tváři se snažím srnci nadejít a dostat se do jeho blízkosti. Zarostlá mez oddělující dvě loučky je mi poslední překážkou. Nestihl jsem to. Srnec pomalu prochází loučkou a já hledám místo kde by se dalo trochu nepozorovaně vykouknout. Alespoň jednu fotku. Kontroluji výsledek a nevěřím vlastním očím Kousek od srncovy hlavy se na pozadí rýsuje z kmene a větve ozářené sluncem, vytvořený křížek.Snažím se dostat křížek mezi srnčí parůžky. Vážnost chvíle zlehčil sám srnec a na "to něco", tedy mě, vyplázl lízák.....