je to asi 23 let zpět,čekal jsem na  srnce 3,věkové,kterého jsem měl už obeznaného,vyšel mě ráno v 6 hodin,po první ráně zústal v ohni ,slezl jsem po chvíli z posedu ,pomalu jdu na nástřel,a teď z vysoké trávy  přiběhli ke mě 2 lončáci,snad na 20  metrů,zastavili se a já, aniž bych si uvědomil ,že jsem v hoře sám ,pozvedl jsem zbraň , a ten první to dostal za slecho,následovala rutijní práce vyvrhnutí ,poslední hryz a zálomky sám sobě, začalo už púsobit horko  našli mě muchy,a zvěřinu též,vzpoměl jsem si na radu starých myslivcú a natrhal jsem   kopřivy které jsem vložil do útrob zvěře,do vesnice bylo asi 2 kilometry,až teď mě došlo ,že si musím s tím poradit sám,zkoušel jsem to táhnout se srncem zvázaným do kozelce na rameni,pár metrú a konec ,a tak to šlo napřed několik desítek metrú ze srncem pak zpátky pro divočáka ,tak jsem tu trasu udělal celou dvakrát ,nesmírná ůnava ale  nakonec spokojený,tak nevím ,co je pravdy na tom ,jak jsem slyšel z vyprávění už mnohokrát,že divočáci někdy přiběhnou po ráně,jakoby se podívat co se děje ,mě se to přihodilo ,ale vnímám to jako náhodu ,nebot ˇjsem to zažil jen jednou,v revíru v Brumově bylnici na Hrúně