Štajerský durič - článok

Rád bych Vám zde napsal o tomto málopočetném,ale výborném loveckém plemeni.Myslím si,že toto plemeno si zaslouží větší propagaci mezi mysliveckou veřejností.
Toto plemeno používám k naprosté spokojenosti k lovu divočáků,dále k dosledům veškěré spárkaté zvěře i na aporty zvěře drobné.V lese je toto plemeno výborně ostré,hlasité i poslušlé,k rodině i dětem je však milé až mazlivé:)
Štýrský brakýř je středně velký pohyblivý pes schopný odvést výbornou práci i v těžkém horském terénu. Je dobře ovladatelný,klidný ale ostrý. Jeho velikost (výška 45-53 cm, hmotnost okolo 18 kg) z něj dělá psa vhodného i pro městské myslivce, není nijak náročný na údržbu srsti a velmi dobře se vyrovná i se špatnými povětrnostními podmínkami. Nespornou předností tohoto honiče je jeho vynikající nos, takže ho lze s úspěchem používat i jako barváře.
Šlechtění tohoto plemene bylo zahájeno v roce 1870, kdy Karl Peitinger zkřížil fenu hanoverského barváře se psem hrubosrstého istrijského honiče.
Vybraní jedinci z tohoto vrhu byli použiti k dalšímu šlechtění. Cílem bylo vytvořit plemeno honiče s nosem barváře, lehčí a vhodnější pro pohyb v horském terénu. Rovněž bylo požadováno osrstění odolné proti nepřízni počasí. Plemeno bylo formálně uznáno v roce 1890.
Dodnes se s tímto plemenem setkáváme hlavně na území Rakouska a spíše ojediněle na Slovensku, v Česku a ve Slovinsku. Téměř vždy jsou jedinci tohoto plemene v majetku aktivních myslivců a uplatňují se při naháňkách a dohledávkách černé zvěře.

Více informací se dozvíte na stránkách mojí Chovatelské stanice z Třešňové zahrady www.ztresnovezahrady.wz.cz nebo na stránce klubu honičů v čr www.klubhonicu.com