
Lov medvědů v Rumunsku
(aneb po stopách Nikolaje Čaušeska )
Na lov medvěda do Rumunska se můžete dopravit buď letecky anebo osobním autem. Cesta letadlem má jistě své výhody, ale také mnoho nevýhod. Omezení váhy zavazadel vám neumožní vzít si s sebou veškerou potřebnou loveckou výbavu, jste závislí na místní dopravě, odletět musíte ve stanovený čas ale hlavně - nemůžete vzít s sebou dostatek jídla a nezbytných tekutin. Proto jsme zvolili cestu autem - Mitsubishi L-200. Čekalo nás 1.200 km. Cestu jsme rozdělili na dva úseky, první den jsme docestovali na Maďarsko – Rumunské hranice a přespali v Debrecínu. Další den jsme vyrazili ráno v 7.00 hodin, po 50 km jsme, po kontrole dokladů, překročili hranici do Rumunska a na místě ubytování jsme byli v 16.00 hod. Kvalita cest v Rumunsku na trase Oradea-Cluj Napoca- Targu Mures – Gheorghieni (400 km) není zase až tak špatná, ale silnice jsou poměrně úzké, plné kamionů a průměrná rychlost je snižována průjezdem nekonečně dlouhých vesnic. Projíždíte kulturní, zemědělsky obdělávanou a oku lahodící krajinou. Pokud dosáhnete cestovního průměru 50 km/hod, máte štěstí. Posledních 50 km při přejezdu pohoří Harghita je jízda po zemní horské cestě plné výmolů a vyjetých kolejí. Jede se pomalu, auto i šofér trpí, ale spolujezdci se mají alespoň možnost kochat pohledem na krásnou přírodu. Na závěr ještě pár kilometrů po bahnité cestě kolem horského potoku a jste na místě – u lovecké chaty.
Lovecká chata je útulně zařízená, dobře udržovaná a opečovávaná místními zaměstnanci - manželským párem. V chatě je elektřina, ústřední topení a v každé místnosti stojí funkční masivní kachlová kamna. Samozřejmostí jsou sprchové kouty a toalety. Útulná společenská místnost slouží jako jídelna a místo, kde je možno v klidu posedět a popovídat si. Chatu několikrát obýval také Nikolaj Čaušesku a já měl tu čest,spát ( po více jak dvaceti letech) ve stejné posteli jako on. Tak jako je pořádek uvnitř chaty, tak je pečlivě udržováno i okolí. Servis je perfektní, jsou zde připraveni zajistit i celodenní stravu. Paní, která se o objekt stará je výborná kuchařka, ale my jsme si vezli všechny zásoby z domova a tak jsme mohli pozvat denně ke stolu i místní personál. Přes to jsme několikrát místní jídlo okusili a chutnalo nám. Problém je však se sháněním základních potravin, takže jídla jsou sice chutná, ale pokud nechcete mít denně králíka a nebo skopové,je třeba si dovézt vlastní potraviny. Nezapomeňte na chleba! Na místě seženete cosi, čemu se sice chleba říká, ale je to buchta do jitrnic!
Na místě jsme byli přivítáni vrchním lovčím Jánošem Zorgerem,který nám představil své dva myslivce Jozefa a Mišu a podal nám základní informace o revíru. Revír Tulgeš (celková výměra 37.500 ha) se nachází v pohoří Harghita, které je součástí Východních Karpat. Revír patří Rumunským státním lesům ( Romsilva )a je rozdělen na tři honitby, každá o rozloze od 10.000 do 15.000 ha. O každou honitbu se stará profesionální lovec. Každoročně se zde loví 2-3 medvědi, 10 ks lovných jelenů a 10 ks tetřevů. Zastoupen je také kamzík, ale je celoročně hájený. Srnčí neloví, o jeho stavy pečuje rys a vlk. Stejně tak o stavy černé zvěře. Snahou personálu je získat co nejvíce zahraničních poplatkových lovců což se jim, vzhledem k odlehlosti revíru, moc nedaří.
Těsně před odjezdem na lov byli lovci upozorněni, že na medvěda se střílí, jen když stojí „na široko“ a zásadně za plec. Po příjezdu k místu lovu jsme auto odstavili asi 200 m od kazatelny a pokračovali pěšky po pečlivě vyhrabaném chodníku. Před kazatelnou ve vzdálenosti asi 40- 50 m bylo těžké betonové koryto ( 50x50x400 cm ) zakotvené ještě železnou kulatinou k betonovým patkám.V korytě bylo zakrmeno granulemi.Z kazatelny,ve které jsme čekali, ulovil Čaušesku 2 velice silné medvědy.
V revíru Tulgeš byly, tak jako jinde v Čaušeskových revírech budovány kazatelny dvojího typu. Staré jsou menší, novější jsou větší a pohodlnější. Základ kazatelen je betonový sklad krmiva opatřený masivními železnými dveřmi. První patro je určeno pro doprovodný personál a lovce. V menších kazatelnách je pouze jedna místnost vybavená dvěma postelemi, stolkem židlemi,věšákem,kachlovými kamínky, bednou na dřevo a plastovou láhví na čůrání. Směrem ke krmelišti je pouze jedno okno – střílna. Větší – novější kazatelny mají dvě místnosti se společnými kachlovými kamny, velký stůl,“bar“, suchý záchod a dvě okna nasměrovaná k újedišti. Jedno pro personál, druhé pro lovce. Pod oknem je umístněna skládací polička umožňující bezpečné zamíření a jistou ránu.
S větrem si personál moc starostí nedělá, mezi kazatelnou a krmelištěm bývá zpravidla potok, který odnese všechny pachy. Umístnění koryta do 50m od kazatelny má svůj význam. Na krátkou vzdálenost se minimalizuje možnost postřelení (chybení) medvěda a tím odpadne nebezpečná a riskantní dohledávka postřeleného kusu. Výhodou také je, že díky pravidelnému dennímu krmení a klidu v revíru medvědi chodí na krmeliště již za světla.
Příchod medvědů na krmení je nezapomenutelný zážitek. Personál rychle určí medvěda k odlovu, znovu upozorní na nutnost střílet za plec a ostatní je již na lovci. Ulovený medvěd se dotáhne k příjezdové cestě a po převezení na chatu se vyvrhne. Stažení houně a vyvaření lebky se provádí až druhý den. Vzhledem k tomu, že personál měl lov velice dobře připraven, medvědy obeznány a lovci byli zkušení, odlovili jsme oba objednané medvědy již první a druhý večer. Trofeje (nasolená houně a vyvařená lebka) zůstávají na místě a jsou zasílány až po vyřízení CITES.
Připravenost a organizace lovu, profesionalita personálu a jeho přátelský přístup k lovcům jsou obdivuhodné. Jediný problém, který nás provázel po celou dobu pobytu byla omezená možnost komunikace. Byli jsme v Rumunsku, ale personál hovořil pouze maďarsky. Po třech dnech pobytu a několika sklenkách pálenky jsme se na všem potřebném v zásadě domluvili i bez tlumočníka.
Není jistě mnoho lovců, kteří se zúčastnili anebo dokonce sami ulovili v Rumunsku medvěda. Pro mne i pro lovce to byl nezapomenutelný zážitek navíc umocněný tím, že jsme lovili v jednom z revírů Nikolaje Čaušeska.
Petr Ziegrosser ( arev@arev.cz )
Nebylo by od věci dát sem několik fotek z toho revíru i čekané, přestože představa z popsaného prostředí je vypovídající hlavně z pohledu ubytování. No jediná úvodní minifotka (doufám, že není jenom součástí placené služby fotografa) je pro takový lov přece jenom málo. Doporučuji i návrat do textu a opravu chyb vzniklých asi nedopatřením softwaru (proto se pod článkem i úprava nabízí). Hlas za článek ale dám.